.
Anny, taky mě to napadlo...
Libi, vidím to až teď, úplně mi uteklo, že už to máte za sebou, a musím říct, že se hluboce klaním, a dětem strašně závidím. Něco jsem se najezdila na tábory a tohle jsem milovala - a to jsem pravděpodobně nic tak úžasného nezažila (přestože jsem na táborech zažila skvělé hry). Poznala jsem to i ze strany vedoucího, když jsem jako instruktorka vymyslela "CEH" - celotáborovou etapovou hru, tábor to byl 14tidenní, a co den, to nějaká hra, body se sbíraly celých 14 dnů až k celkovému vítězství, družstva byly tři. Kdyby to bylo na mě, byla by nějaká noční hra každý den, ale vedoucí mi to zatrhli:) Je to nezapomenutelné, a strašně bych si přála, při mé hravosti, zažít to znovu. Ani bych se nemusela vracet do dětských let, prdlá jsem dostatečně. Už jako dospělá jsem byla na adrenalinovém víkendu, principielně to bylo docela podobné, a taky na to nikdy nezapomenu. Tak ještě jednou potlesk před nastoupeným Weekem. Jsi člověk na svém místě .
p.s. na místě těch soutěžících bych nejspíš do smrti nepřestala mluvit o té mumii, to byl hádám vrcholný okamžik.