THAJSKO 2015 - 5.pokračování

Po noclehu v Chiang Rai pokračuje naše putování severem Thajska až na samé hranice. Tato oblast se nazývá Zlatý trojúhelník. Sbíhají se tu hranice Thajska, Barmy a Laosu. Ani Čína není příliš vzdálená. To zlato v názvu není jen nějaká nadsázka nebo barvitý název. Ve zlato se proměňovalo opium. A to opravdu ve velkém. Navštívíme malé muzeum, kde se seznámíme s tím, jak se pěstuje a zpracovává mák, jak se z něj získává lepkavé mléko, z něhož se pak vyrábí opium. Malý koutek se věnuje i zpracování tabáku, aby ten výčet lidských závislostí byl trochu širší. Není to zrovna povzbudivá podívaná.

A teď nás čeká opět krátký výlet lodí. Po Mekongu se přeplavíme na opačný břeh a trochu tak nakoukneme do Laosu. Musíme samozřejmě předložit cestovní pasy, ale kontrola proběhne docela rychle Z Laosu toho zrovna moc neuvidíme, ale pro ten pocit, že jsme v té zemi byli, to pro tentokrát stačí. Vlastně se projdeme jen tržnicí, která je hned na břehu řeky. To, co sem turisty nejvíc láká, jsou lahvičky s alkoholem (to by nebylo zrovna extra zajímavé), v němž jsou naložena nejrůznější zvířátka, občas i jejich části, jako penis z tygra. Vše je samozřejmě dle prodavačů přinejmenším afrodiziakální a léčivé na kde co. Průvodce Lukáš nás včas upozorňuje, že pokud si něco takového koupíme, musíme to spotřebovat ještě v Thajsku, Převoz přes hranice by byl velmi problematický. Mohlo by se nám to dost prodražit. Dostáváme i ochutnat, ale je to jakási rýžová pálenka, docela hnusná.

Kromě toho mají v tržnici kabelky, oblečení, šály z pašmíny a vše za úplně nejnižší ceny, co jsme za celý pobyt viděli. Kdo tedy nenakoupil dárky domů tady, neudělal dobře. Já jsem těchto starostí ušetřená, už dávno si z cest vozím jen náprstky a pak něco dobrého. Z Thajska jsem si dovezla sušené mango a zázvor, nějaký čaj, no a 2 náprstky.

Vracíme se stejnou cestou na druhý břeh Mekongu. Z otevřené terasy restaurace se ještě během oběda můžeme pokochat pohledem na řeku a pak pojedeme dál.

Chrám, u kterého jsme zastavili, je velice zvláštní. Není to žádný historický skvost, spíš taková prapodivná kreace novodobého umělce. Chrám se jmenuje Wat Rong Khun (Bílý chrám). Mně hodně připomíná pohádku o Mrazíkovi. Část chrámu je poničená po nedávném zemětřesení, ale většina je ho v pořádku. Podivné postavy, tváře, vzpínající se ruce mají představovat lidské nectnosti a špatné vlastnosti. Celý chrám je bílý a stříbrný, s množství drobných zrcátek a sklíček, aby byl i patřičně třpytivý. Pocit duchovna a pokory jako v jiných budhistických chrámech tu tedy zcela chybí. Je to spíš taková atrakce. Chrámů je po celé zemi nepočítaně, tak pokud chce nějaký nový nalákat návštěvníky, musí se odlišovat. To tenhle chrám bezesporu bohatě splňuje.

Teď už naše cesta směřuje k jihu. Strávíme hodně času dlouhými přejezdy. Musíme urazit stejnou trasu, jako jsme ji v pohodlí prospali při cestě na sever ve vlaku. Ale za to nepohodlí budeme bohatě odměněni návštěvou opravdu historických památek Thajska. Nejdřív navštívíme Sukhothai. Toto město bylo založeno někdy na přelomu 13. a 14. Století. Jeho sláva trvala asi 150 let, pak bylo zničeno a hlavním městem Thajska se stalo město Ayuthaya. Polorozpadlé chrámy jsou přesto stále působivě monumentální, dýchá tu ze všeho historie. Prohlídku absolvujeme na kolech, která tu půjčují. Sice chvíli trvalo, než jsem si vybrala nějaké schopné jízdy (na poslední chvíli jsem zjistila, že to moje vůbec nebrzdí, tak jsem ho ještě rychle vyměnila za jiné). Ale i tak byla ta jízda dobrodružná. Není snadné kochat se okolím a při tom jezdit vlevo a brzdit taky levou rukou. K nejvzácnějším památkám tu patří socha kráčejícího Buddhy. Je to jeho neobvyklé ztvárnění. Většinou v chrámech Buddha sedí v meditativním lotosovém sedu, nebo leží v nirváně.

Ayuthaya byla hlavním městem Thajska (občas se říká Siamu, myslela jsem si, že je to historický název země, ale sami Thajci ho považují za hanlivý a nepoužívají ho) po 4 století. Po bojích s Barmánci bylo město poničeno a hlavním městem se stal Bangkok.

Opět je tu mnoho chrámů v různém stádiu poničení. Úplně nejvíc sem turisty i věřící Thajce láká hlava Buddhy, která jen vykukuje z propleteného klubka posvátného fíkusu. Při bojích Barmánci utínali sochám hlavy a tahle se zakutálela a strom ji schoval mezi své kořeny. Strávíme tu dost času, památky jsou opět rozlehlé a roztroušené po širokém okolí.

Teď už nás čeká jen velmi dlouhý přejezd do přístavu, odkud se přeplavíme na ostrov Koh Samed. Tři dny odpočinku si zasloužíme a těšíme se na to.