anny, lostris, naprosto chápu. Často dumám nad tím, zda architekti skutečně věděli, co dělají, když použili takový a takový materiál. O mnohém mám pochyby, ale zároveň spoustu úprav a technologií na vlastní zušenost neosahaných, takže to pochyby vždycky jen do všech směrů prohlubuje :). O něčem se určitě mýlím, u něčeho si říkám, probůh, přemýšleli vůbec, jak se s tím bude žít, co ten interiér udělá dál?
Co samotného Japonska se týče, to musela být v tradičních časech nesmírně pečlivá a opatrná země, vemte si jen ten obrovský podíl papíru ve stavbách (zástěny, posouvací dveře, okna). O požárech ani nemluvím, to byl a je jistě značně rizikový faktor, ale třeba rozlité a rozstříknuté poživatiny, rozeběhnuté a rozdováděné dítě, jak tohle může interiér přestát bez destruktivní úhony?
Spíš než kritický faktor zohledňuji nápaditost, odvahu a nahlížení druhých, stejně se dané realizace nedotýkají skutečně mých potřeb (ve smyslu pokrývají potřeby lidí s jinými požadavky atd.).
Ještě jsem při brouzdání našla následující kousky:
Kompletní obnova vesnického domku
Rekonstrukce bytu 2+kk (moc příjemný vizuální dojem, ale z té ceny jsem upřímně v šoku..)
a ještě bonus v podobě Osobní věže 
