Drahus, celá peripetie s kávovary a automaty začala s naší mladou. Kafe nepila, tak jedno za týden ale chtěla stroj. Už dávno, dávno tomu. Nastudovala podrobně podmínky, jaký tlak a další tisíce informací. Výsledně by musela mít profipřístroj. Mezistupeň byl ten napěňovač. Dělal asi o trochu lepší pěnu. Pak se koupil kompromis. Už ani nepamatuju, co to bylo. Levný moc ne. Pak byla zaměstnaná asi ve třech firmách, kde k firemní kultuře patřilo mít slušný kafe pro zaměstnance. Stejně nic nesplnilo to, co si představovala. Teď těch kafí pije taky kvanta. Máme naštěstí asi dědičně velice nízký tlak. Čištění, odvápňování a další nutnosti nastolily stav, kdy poloprofi odkráčelo na smetiště dějin.Napěňovač je někde v mezipřechodu ke smetišti. Závěrečně vypije, co je. Když je nouze tak i kafe někde od pumpy je lepší než nic. I když někde nemívají špatné automaty. Nemyslím ty na destikoruny ale jak ti kafe vaří obsluha.