Re: Adrenalinové sporty

To lanové centrum musím někde vyzkoušet. Mám vzdáleně podobnou zkušenost právě s překonáváním lanových překážek ve dvou nebo ve skupině lidí, kdy každý je závislý na každém, a bylo to velmi zvláštní. Když jsme slezli, byla z nás úplně jiná skupina. Bylo to na "Marlboro cupu", adrenalinový víkend, kde se jezdilo na koni, učilo s lasem, lezlo po skalách, jezdilo v jeepu, sjíždělo po laně nad jezerem...

Jinak jsem lezla po skalách, kdysi i celkem pravidelně, a dvakrát jsem si skočila bungee jumping, jednou z jeřábu na koncertě Tiny Turner a jednou z mostu na Zvíkově, to bylo nádherné. Zážitek je to silný, ale skákat z letadla musí být daleko silnější. A je fakt, že nejneuvěřitelnější je ten zlomek vteřiny, kdy se přehoupnete přes hranici, kdy ještě nepadáte, ale už není návratu. Samotný volný pád je něco šíleného... Jo a taky jsem se spolužáky z VŠ přešla dvakrát po mostním oblouku přes Labe v Ústí n/L. Měla jsem připito (ne moc, ale přece), na sobě spolužákovy rozšlapané obří boty, byla zrovna velká voda... A dostali jsme pokutu . Stát nahoře nad rozbouřenou řekou bylo hodně zvláštní. Je to tam dost široký, přešli by i dva lidi vedle sebe, ale je fakt, že kdyby tam člověk dostal závrať, tak kdo ví... Podivná směska pocitů - na jednu stranu úžasná volnost, ptačí perspektiva, překonání sebe sama, a na druhou stranu jsem měla skoro klaustrofobický pocit stísněnosti, protože ve skutečnosti s tím prostorem kolem sebe nemůžete - nesmíte - vůbec počítat. Jediné, s čím počítáte, je asi 80 cm široký chodník bez zábradlí, netuším kolik metrů (10? 15?) nad silnicí, respektive rozvodněnou řekou, ve tmě... Nahoru to jde, ale jak se ten oblouk na druhé straně svažuje, nikdy nevíte, jaké to bude, a když uklouznete...

Nenadávajte mi prosím, vím, že to bylo špatně. Děkuji...