Jájo, to je zajímavé, jak to má každý jinak. Já se u toho s mým chlapem skoro pohádala, když řekl, že toho chlapa "chápe" 
. Protože pro mě by bylo v tu chvíli nepředstavitelné sebrat těm rodičům dítě, které doposud milovali jako svoje, i když je moje... A kdyby oni se chtěli zachovat stejně? To přece nejde... každý musí mít aspoň to jedno, ať už teda upřednostní jakékoliv.
Ta reálná situace, jak vyměnili v porodnici dvě holky, se stala zrovna v době, kdy měl náš mladší věk kolem roku. Vím, že jsme to tenkrát řešili s bývalým. Naši sousedi měli tenkrát stejně starého syna... a vím, jak jsme si říkali: Umíš si představit, že by nám ho teď přinesli a řekli: Ode dneška milujte TOHLE dítě a sebrali nám NAŠEHO Toma? Z té představy nás mrazilo... Samo, že bych ho chtěla vidět vyrůstat, chtěla bych asi, aby to i věděl, ale až v nějakém přiměřeném věku, aby to s ním moc nezamávalo.
No - každopádně - řešit bychom to nechtěl asi nikdo.
Ovšem myslím, že takových dětí pár po světě běhá a pokud nedojde na úraz nebo nějakou léčbu, nemusí se to do konce života ani dozvědět.
jaja99 napsal(a):
Mě se Kukačky líbí a jsem ráda, že nám vydrží 13. dílů :-). Včera jsem si to pustila po půlnoci a řvala u toho s nimi. Je to bezvýchodná situace, asi bych jak ten tatínek chtěla oba. Určitě bych chtěla svoje dítě, ale nejde zklamat to které má svůj celý život v maminku důvěru, hrozná situace.