Krmit, nebo nekrmit? To je, oč tu běží. Názory ornitologů na zimní přikrmování ptactva se liší.
Menšina je proti: tvrdí, že ptáci jsou přírodní tvorové a lidskou péčí zlenivějí. Co když se dobrodinec odstěhuje, na ptáčky zanevře nebo zemře? S ptáky je to jako s lidmi, rychle si zvyknou na „koláče bez práce“ a pak marně vzpomínají, jak se hledá hmyz ukrytý ve štěrbinách a kde rostl ten keř s chutnými bobulemi. Další argument proti krmení je mnohem závažnější. Lidé si totiž často pletou ptáčky s vepřem nebo s popelnicí, a tak jim pod rouškou dobrosrdečné pomoci sypou všechno, co doma zbude: přepálenou strouhanku, zbytek hranolků, rozlámané vánoční pečivo, žluklé buráky nebo tuk, v němž se škvířil vánoční kapr. Pravda, ptáčci zobou jako diví, ale dobroděj se už nedozví, že po takové hostině následují zažívací potíže, které mohou přivodit až smrt. Navíc z pozůstatků ptačích průjmovitých onemocnění v okolí krmítek se mohou nakazit i dosud zdraví jedinci. |
JÍDELNÍČEK PRO VYVOLENÉSemínka – slunečnice, drcený oves, len, proso, konopí, semínka trav a bodláků pro vrabce, zvonky, stehlíky a sýkorky |
A přece se krmí!Přívrženci zimního přikrmování ptáků naopak tvrdí, že člověk svojí existencí ostatním živočichům dost zkomplikoval život, a proto by měl neurvalé zásahy do přírody co nejvíc kompenzovat. Lidé přizpůsobují krajinu svým potřebám a neuvědomují si, že kvůli jejich představám o kráse a účelnosti mizí i mnoho bobulovitých dřevin a jiných zásobáren zimní potravy pro ptáky. Ti se pak samozřejmě vydávají daleko od lidských obydlí, kde se jim vede lépe. Jedním z důvodů odlivu ptáků a jiných živočichů z lidských sídlišť jsou i nové trendy v péči o zahradu. V pečlivě vyholených trávnících se nezdržuje hmyz, který ptáci potřebují k obživě, místo ovocných stromů tu rostou nejrůznější exotické dřeviny, vysoké betonové ploty chrání pozemek nejen před vetřelci a „čumily“, ale znemožňují i volný pohyb přírodních návštěvníků. Velké plochy nenabízejí ptákům žádné útočiště. |
| Vhodným přikrmováním pomůžete vytrvalcům zbývajícím v okolí vašeho bydliště přežít krutou zimu, kdy se přes sněhové závěje a led nemohou dostat k potravě. Nenajdou-li dobrodincovo krmítko, nezbývá jim, než se spolehnout na vlastní tukové zásoby. Ptáci však na rozdíl od lidí netrpí touhou po přehnané štíhlosti a tuhá zima s prázdným žaludkem pak bývá ještě nesnesitelnější. Navíc koncem zimy je už většina dostupných bobulí a semínek dávno vyzobaná. Opeřenci, kteří si přivyknou chodit pro zimní nášup na vaši zahradu, jí zůstanou věrní i po skončení zimy, kdy nepřehlédnou žádného škůdce, kterého byste jinak museli pracně, draze a neekologicky hubit chemií. Do housenek se samozřejmě pustí jen za předpokladu, že jim nebudete i po skončení mrazů podstrojovat na zlatém podnose. To by je navíc mohlo odvádět od jejich rodinných povinností – místo námluv a péče o mláďata by se starali více o vlastní žaludek. A jestliže nepatříte k morousům, kterým vadí, že „ptáci řvou a kytky smrděj“, jistě uvítáte i něžné probouzení ptačím zpěvem. |
Zvláštním důvodem pro zimní krmení ptáčků jsou děti. Krmítko hemžící se nejrůznějšími opeřenci v nich zpravidla zažehne jiskřičku zájmu o přírodu. Spustí vodopád otázek a donutí vás zapátrat po zbytcích znalostí přírodopisu nebo po vhodné encyklopedii. Nenajdete-li vhodnou knihu, je možné kontaktovat Českou společnost ornitologickou. Dosud bezejmenní strávníci u krmítka dostanou jména a časem už budete vědět, že dnes tu byla zcela cizí sýkorka parukářka, ale drozd Emil se někde toulá, jestlipak ten darebák nešel někam na lepší. Děti, které odmalička krmily ptáčky, a získaly tak vztah k přírodě, zpravidla v dospělosti uvažují v ekologických souvislostech. |
Krmítko není plašítkoTakže je rozhodnuto, budete krmit. V první řadě je tedy potřeba zhotovit nebo koupit krmítko. Ptáčci nekoukají na módní trendy, hlavním požadavkem je, aby krmítko nepřipomínalo past ani strašáka do zelí. Většina opeřenců, hlavně ti lesní, mají při zobání rádi přehled o tom, zda se neblíží nějaká šelma, proto by krmítko mělo takový rozhled umožňovat. Při výběru či výrobě krmítka dbejte na důvěryhodný přírodní vzhled. Na designerský zázrak hýřící barvami žádný návštěvník nepřiletí, i kdybyste v jeho prostorách pořádali nejvyhlášenější ptačí raut v širokém okolí. V obchodech můžete vybírat z nejrůznějších krmítek ze dřeva, překližky, plastu i keramiky, ale také se tu nabízí hodně prostoru i méně zručným kutilům, případně kutilům začátečníkům. Ti by měli dbát hlavně na to, aby z krmítka nečouhaly hřebíky, o které by se ptáčci mohli poranit. Plocha, na kterou budete servírovat, by měla mít minimálně 20 x 20 centimetrů a asi 2 centimetry vysoké ohrazení, aby ptáci krmení nevyhazovali ven. Ideální je, má-li krmítko na straně, odkud nejčastěji fouká vítr, ochrannou stěnu. Dostatečně široká stříška chrání potravu před deštěm a zasněžením.Pro akrobatické sýkorky se hodí závěsné tukové krmítko z malého květináčku obráceného dnem vzhůru, z půlky skořápky kokosového ořechu nebo ze šišky namočené v rozpuštěném nesoleném tuku obohaceném semínky a jádry. Při zavěšování tukového krmítka zvolte místo, kam nesvítí slunce, které i v zimě dokáže tuk rozpustit, rychle se pak kazí. | |
CO RAČTE K PITÍ?Milovníci ptáků rozestavují v okolí svých obydlí, kde daleko široko není žádná vodní plocha, pítka a koupadla, která ptáci ocení především v obdobích dlouhého sucha. Na zimu byste je však měli odstranit. Přestože se na některých webech můžete dočíst návody, jak ptákům i na zimu vytvořit baterií zahřívané pítko, aby měli i v zimě přístup k tekoucí vodě, odborníci z České společnosti ornitologické jsou zcela proti. Podle nich v zimě ptáci uhasí žízeň krystalky ledu nebo sněhu, voda by je mohla svádět ke koupání a zmrzlo by jim peří. |
Kam s ním?Málokdo chce sypat zrní bez nároku na pěknou podívanou, krmítko se proto nejčastěji staví na dohled od okna. Dá se umístit kamkoli, ale vždy alespoň 1,5 metru nad zemí a 3 až 4 metry od nejbližších keřů a stromů. Jinak byste totiž své hosty naservírovali toulavým kočkám a jiným predátorům, kterým ptáčci nejen v zimě přijdou náramně k chuti. Kosové, drozdi nebo sýkorky klidně přijdou na krmítko u vašeho okna, dbejte však na to, abyste je svým pozorováním nerušili. |
Máte-li zahrádku, rozmístěte více krmítek. Nesnášenlivost není vlastní jen lidem, i v ptačí říši se najdou nenasytové, kteří chtějí mít všechno pro sebe. Více krmítek s větším sortimentem stravy znamená i více spokojených strávníků. Některé druhy ptáků na klasické krmítko nenalákáte, ale s chutí sezobnou to, co ostatním hodovníkům upadne od zobáčku, myslete proto při servírování i na ty, kteří nejraději zobou „pod stolem“. |
Krmítko udržujte v čistotě, za teplejšího počasí odstraňujte zbytky každý den. Někdy samozřejmě nestačíte doplňovat zásoby, ale pokud jsou vaši návštěvníci zdrženlivější, nemělo by stejné krmení ani za mrazu být k dispozici déle než týden, zvláště krmíte-li ptáčky přímo na zemi. Ptačí jídelnu otevřete už začátkem listopadu, zpočátku si ptáčci vystačí s menšími porcemi, ale nezklamte je, servírujte pravidelně. Jakmile přituhne, měli byste zvýšit „kalorné“. Pokud není extrémní zima, koncem března by se už vaši chráněnci měli zvolna začít krmit svépomocí. (Odborná spolupráce Lucie Hošková, tajemnice ČSO) |
Český svaz ochránců přírody, | |
Text: Jana Šulistová
Foto: archiv firem
Zdroj: Můj dům 12/2005