7.pokračování
Letadlem jsme se přesunuli do cíle dlouhého putování po Vietnamu. Strávíme pár dní v dalším velkoměstě. Hanoj je v mnohém hodně podobná Saigonu, ale tato města mají i své odlišnosti dané už tím, že jedno je na jihu a druhé na úplném severu země, která se táhne úzkým pruhem po mořském pobřeží. Ruch je tu ale úplně stejný. Opět moře motocyklů, které se mísí s osobními auty, autobusy a občas i cyklorikšami. Motorky jsou úplně všude. Jsou jich plné silnice a vozí se na nich celé rodiny. Vysoká dětská stolička tu dokonce slouží jako “autosedačka”, nebo snad “motocyklosedačka”. Prostě ji postaví na motorku, na ni usadí dítě, další dítě tam stojí a ev. ještě další sedí za matkou. Nebo jsou motorky ověšené nákupem, zbožím na prodej... Prostě, kdo nemá motorku, není správný Vietnamec. A když už ji má, tak s ní odveze vše, co je třeba. No a když se na motorce dopraví do cíle cesty, je třeba taky zaparkovat, což je při množství těchto vozítek další velký problém. Motorky zabírají většinu místa na chodnících a každý plácek je jimi taky zaplněn. Fungují tu “parkovači” motorek. Vozidlo jim prostě předáte a oni ho šikovně vměstnají do nějaké mezery, na sedlo napíšou křídou číslo a pak vám ji dle toho čísla zase najdou. Dospělí by měli mít na hlavě helmy, ale zas tak moc to nedodržují. Ale ty jejich helmy jsou jen takové slabé skořepiny. Fungují asi jen tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celé. A děti helmy nosit nemusí, protože by se jim prý špatně vyvíjely hlavičky...
:-)
My se podíváme do starého města stylově, tedy na cyklorikšách. Necítila jsem se na ní moc bezpečně, protože jsme se s nimi pohybovali v běžném provozu, kde těch nemotorizovaných bylo jen málo. Ale do cíle cesty nás dovezli. Navštívili jsme tu kavárnu, ale jen trochu míň pozorný člověk by tu kavárnu ani nenašel. Z ulice byl vidět typický vietnamský krámek, jak je známe i od nás. Visely tam kabelky, oblečení, boty... Jen nápis nad vchodem nám prozradil, že tam někde je i kavárna. Protáhli jsme se kolem vystaveného zboží, prošli kolem několika zaparkovaných motorek, kolem gauče, na němž spala paní (asi prodavačka), až jsme se ocitli na malém prostoru s recepcí a pultem, kde připravovali kávu. Bylo třeba si kávu objednat už v té recepci. Logika tohoto počínání nám došla vzápětí. Kavárna je několikapatrová, ale v každém patře je jen pár stolků na stísněném prostoru. Mezi jednotlivými patry jsou strmé schody, nahoře dokonce jen kovové točité schodiště. Servírka musí s kávou ten výstup pokaždé absolvovat. Objednávkou hned u vchodu jí tedy jeden zbytečný výstup ušetříme. My si najdeme místa až úplně nahoře, aspoň máme výhled na náměstí starého města. Pro personál je to náročné, ale musím uznat, že to má zajímavou atmosféru.
Náš hotel je taky hodně úzký a vysoký. si se tu platí za zastavěnou plochu, proto na malém plácku vystavějí budovu co nejvyšší. Nakoupíme si tu kávu, kterou si odvezeme domů. Přidáme ještě kešu oříšky, sušené plody jack fruitu a jiné zajímavé pochutiny, např. i rýžový papír, abychom si doma mohli zkusit udělat jarní závitky. Jo zkoušela jsem je a docela se povedly. nechutnaly tak dobře jako přímo tam, ale to se asi nikdy nedá přenést domů i s tou atmosférou.
Není možná v Hanoji vynechat návštěvu mauzolea, kde je vystavený Ho Chi Minh. Pro Vietnamce je to cíl nedělních výletů, fronta se kroutila po chodníku hodně daleko, ale naštěstí se stále posouvala kupředu. Čekaly tam celé svátečně oblečené rodiny, výpravy dětí ve školních uniformách, fakt pěkný nával. Uvnitř se nesmí fotit, tak mám nějaké snímky jen z venkovních prostor. Kolem samotného Ho Chi Minha se musí stále bez zastavování jít. Pak jsme si prohlídli i sídlo, kde tento vládce žil a pracoval.
V Chrámu literatury jsem potkávaly velké skupiny studentů. Děvčata měla tradiční vietnamský oděv - přiléhavé šaty s postranními rozparky až do pasu a pod nimi přiléhavé kalhoty. Je to velice slušivé. O tomto oděvu se říká, že vše skrývá a zároveň vše odhaluje. A je to pravdivé tvrzení. Šaty jsou z velmi jemné látky. Ač je dívka zahalená od krku až po paty, tak oděv kopírující těsně její postavu, dává jasně tušit, co je v něm skryto. Studenti se tu fotili, aby měli památku na ukončení studia. Focení probíhá dřív, než studenti složí závěrečné zkoušky. Prý proto, aby byli všichni v dobré náladě a nestresovali se případným neúspěchem při zkouškách.
Upraveno 3 krát. Naposledy upravil SPIKE (28.01.2019 13:59)
zpět na seznam témat
Re: VIETNAM 2017 - Hanoi