Dnešní noc strávíme ve vlaku. Jsem dost zvědavá, jakou úroveň má železniční doprava v Thajsku. Na nádraží jsme včas, tak se naše malá skupinka 16 turistů a jednoho průvodce snaží dohodnout, kdo s kým stráví noc společně v jednom kupé. Stejně v tom nemáme jasno, protože netuším, jestli ve stejném kupé se mnou budou ti, co mají jízdenku s číslem nižším, nebo naopak ti s číslem vyšším. Když se dostaneme na perón, tak mě dost překvapuje, jak tam stojící vlaky procházejí očistou. Hadicemi je myjí z vnější strany docela důkladně. Nacházíme svůj vagón a po vstupu vidíme, že naše dohady o spolunocležnících byly úplně zbytečné. Spát budeme všichni společně v otevřeném prostoru. Lůžka jsou podél stěn, horní jsou už sklopená a na místě toho spodního jsou proti sobě sedačky se stolečkem. Procházející průvodčí nejen důkladně (a pro jistotu ještě se dvěma pomocníky, aby neudělal chybu) kontroluje naše jízdenky, ale taky roznáší jídelní lístek. Máme možnost si objednat večeři, kterou by nám donesli až na místo, a taky si objednáváme snídani. Když je čas ke spánku, prochází vlakem opět nějaký pracovník, který nám vytvoří ze dvou sedadel dole pohodlné lůžko (matrace je v horním patře připravená). K dispozici máme i čistou deku zatavenou v igelitu. Uléháme tedy docela pohodlně a při pomalé jízdě usínáme. Připomíná to trochu noční vlak z filmu „Někdo to rád horké“ i ty závěsy u lůžek jsou stejné. Ráno opět nakluše pomocník, který nám zase vytvoří prostor k sezení a pak nám přináší snídani. Cesta utekla příjemně, za světla ještě pozorujeme okolní krajinu.
Cílem naší cesty je město Ching Mai. Čeká tam na nás náš thajský průvodce Chai. Než se ubytujeme v hotelu, zastavíme se cestou v malé manufaktuře na zpracování hedvábí, v dřevořezbářské dílně a ve výrobně tradičních papírových slunečníků.
Po příjezdu do města ještě před ubytováním se v hotelu ještě zvládneme návštěvu chrámu, kde nás průvodce Lukáš trochu převeze. S pohledem na hodinky nám říká, že v malém chrámu, který stojí trochu stranou, každý den medituje jeden mnich. Je možné tam nahlédnout, ale není slušné a vhodné jeho meditace rušit fotografováním s bleskem nebo hlasitou řečí. Je nejvyšší čas tam jít, protože mnich toto místo za půl hodiny opustí. Bosi (do všech chrámů musíme vcházet bez bot a vhodně oblečeni) vcházíme a snažíme se chovat tiše a ohleduplně. Udělám jen jednu fotku hned od vchodu a pak už se jen kradmo podívám na mnicha, který v lotosovém sedu a s pohledem vnímajícím spíš svoji duši než okolí sedí za sklem uprostřed malého chrámu. Až venku nám Luboš prozradí, že nás trochu napálil, že mnich je voskový. :-D Ale vypadal fakt jak živý.
Rychle se ubytujeme a vyrážíme opět ven, tentokrát do sloního parku. Sloni nám se svými mahuty předvedou, co se naučili. Nejdřív se s některými fotíme, pak se podíváme na jejich koupel v řece a následně se posadíme na lavice kolem hřiště, kde nám sloni ukážou opravdu neskutečné dovednosti. Mají ve svém chobotu neočekávaně jemný cit a zvládají s ním jemné činnosti, že se nestačíme divit. Obrazy, které pod vedením svých mahutů malují, jsou pak vystavené v galerii u vchodu a je možné si je zakoupit a tím tenhle sloní park podpořit.
Konečně se můžeme vysprchovat, ale spánek se ještě odkládá na pozdější dobu. Teď vyrazíme do noční tržnice, abychom okusili atmosféru nočního života.
Kufry moc nevybalujeme, zítra vyrážíme zase dál.
dth\��څ�?��
zpět na seznam témat
