|
pátek 19. dubna, 07:58 Svátek má Rostislav
|
|
Vyhledávání
Co se kde šustne
Zajímavé foto
|
Navigace: Maminky
hodnocení: 5.00
Diskutujte!
Máte se svojí ratolestí spíše starosti a nebo radosti?
Diskuze
Komentáře a názoryUpozornění
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci. přihlášení
Nejste registrovaní? zaregistrujte se! Nezabere vám to víc jak 20 sekund a získáte množství výhod! registrace
|
zpět do na seznam příspěvků
Příspěvky v diskuzi vyjadřují názory jednotlivých diskutujících. Redakce serveru nemůže ovlivnit jejich obsah.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Re: Povídání a rady o dětech
Souhlasím s Trixinkou.Jakmile začne brečet že chce maminku a nejde uklidnit tak je lepší si pro něj přijet jinak tam už nikdy nebude chtít spát.Dítě musí vědět že ho maminka neopustila že přijede kdykoliv.
Re: Povídání a rady o dětech
(Helča)
Re: Povídání a rady o dětech
Trixi - předpokládám, že když jde někam děcko spát, tak už má kratší odluky za sebou (dopoledne atd) Já zase zastávám ten názor, že když si děti něco vyřvou tak je to špatně. Pokud už mají vyzkoušeno, že maminka řekne , že se vrátí a opravdu se vrátí tak co řešit??? Moje švagrová si takhle jezdila pro synovce a teď je mu 8 a ona nemůže nikam jít, protože on prostě nebude nikde spát a hotovo. Spustí řeva ona se zapakuje a přijede si pro něj.. Jakmile se ukáže ve dveřích tak i řekne, jsem věděl že prijdeš a hotovo. No myslím, že i maminka má nárok na svůj život. Samozřejmě je to i o vyspělosti dětí, jen bych byla opatrná, abych si na sebe neupletla bič .
Re: Povídání a rady o dětech
Když pro děti je to odpoledne bez mámi jiný než večer. Odpoledne je zábava, kolikrát si děti na mámu ani nevzpomenou, jenže pak přijde večer, každodenní koupací rituály a děcku máma začne chybět, starší děti si udělají nové rituály s babičkou, pokud tohle dítě nezkousne, tak má být ještě doma s mámou. Nevim jestli je v tomhle případě dobrý přistupovat k tomu, jako vyřvávání si něčeho.
Já bych děcko nedala na večer pryč, dokud mi samo neřekne, že to chce. Starší si sám řekl, že chce spát u babičky až kolem čtvrtýho roku a proběhlo to bez jakejchkoliv problémů. Dřív nechtěl, tak jsme ho nenutili a k babičce jsme jezdili všichni.
Rozdíl je v tom jak psala Spike, to malý jí mělo na očích pořád, takže si to přespávání mohli dovolit brzy, ale pokud děcko vidá babičku jen o víkendu, nebo ještě míň, tak tohle po něm chtít nemůžeš, pro něj je to vlastně jen známá, i když je to babička.
U toho osmiletýho už je to asi o něčem jiném, ale když jde o 2,5letý sviště?
Já za sebe, bych určitě pro křiklouna dojela a další spaní jinde bych ještě na nějakej ten pátek odložila.
Re: Povídání a rady o dětech
Do tří let věku dítě údajně vnímá mámu jako součást sebe, takže pro něj není to oddělení přirozené, zoufalství může být naprosto autentické. Tam bych se také cele podřídila jeho indivduální vyzrálosti - a přivyknutí na babičku. Našeho bratrance dávali k babičce velmi záhy, částečně nebylo vyhnutí, maminka byla na operaci v nemocnici, tak tím to začalo. S mou malou bych do toho nešla ani náhodou, ani ona, ani já nejsme připravené, navíc se babičky bojí, jak na ni není zvyklá, bydlíme daleko.
Re: Povídání a rady o dětech
Já jako máma bych dítě chtěla mít u sebe aspon do 4let,jinak bych byla taky nesvá jako to dítě.Jakmile to dítě vídá babičku často tak je nani zvyklý a možná by u ní vydrželo být ale opravdu to nechce přehánět chce to postupně-nejdřív jeden den a po čase zvyšovat.U mě je to tak že moje dítě vidí babičku tak 2krát do měsíce a do ted se bojí babičky jak jí pořád nevidí.
Ted opravdu neradim dát malé 2,5leté dítě na týden k babičce.Bude s toho mít trauma jestli ji nevídá často.
Re: Povídání a rady o dětech
Děkuji vám všem za rady
Babi - svou mámu - mám v domě. Malá je na ni zvyklá. Je to babánek. Druzí prarodiče bydlí hodně daleko (okolo 3hod cesty autem). Když tam občas jsme, tak malé chvíli trvá, než si zvykne. Zezačátku musím dělat asistentku, mít ji na dohled. Pak zjistí, že na babičku si může dovolit víc a pak už je na pořadu jen babička.
Nápad s týdenním pobytem u druhých prarodičů byl mé Vícepůlky. Potřebovala jsem slyšet názory zkušenějších maminek.
P.S. Ještě musím napsat, jak malá dopadla s tím průjmem. Dala jsem ji borůvky a ještě ji ukecala na vypití Smecty. Další den měla zácpu a pak už byla v pohodě. Tedy co do zdravotního stavu. Horší bylo to její chování - rozmrzelá, protivná, ukňouraná. Doplním lékárničku o Kulíška. Byla to zkušenost. Coly se příště nebudu bát. To ať je malá raději aktivnější a nespavá.
Re: Povídání a rady o dětech
Slunino, na průjem i zácpu je dobrá vařená mrkev.
Věra
Re: Povídání a rady o dětech
Třeba se pak u té druhé babičky rozkouká ale jakmile by mělo dojít na noc tak by t nevydržela.Jak píšeš že ze začátku ji to trvá než se rozkouká a to je u nás to samé.Taky nejdřív nechce jít a pak je mu to jedno ale jakmile bych odešla tak spustí histerický záchvat.
Kulíšek je výborná věc.Občas ho používám a mám ho vždy při ruce.V nemocnici nám ho dávaly taky.
Re: Povídání a rady o dětech
Dámy já bych potřebovala poradit!!
Můj synek poslední týden a něco odmítá pořád jídlo.Jakmile má přijít na jídlo tak si honem jde sednout do židle ale pak když k němu přijdu tak to nechce a nechce to ani ochutnat.Pak po 10min. přemlouvaní mu to nacpu do pusy a čekám co na to řekne.Občas si dá ještě ale to jen tak 5lžic a konec a nebo si nedá vůbec.I když ho nechám vyhladovět tak je to samé.
Ani své oblíbené jídlo nechce.Vařim mu a i příkrmy dávám a nic.Ještě kojim a to si veme jen občas ale spíš ted taky ne tak nevim co mám ještě zkusit.
Re: Povídání a rady o dětech
V tomhle jsem "tvrďák". Třeba na noc jsem dávala děti k rodičům klidně od roku věku nebo u toho mladšího ve chvíli, kdy jsem přestala kojit. No a žádný problém. Mám tu zkušenost, že když jsou děti zvyklé občas někam jít "do služby", je to pak v pohodě, naopak to vnímají jako zpestření. Kamarádka měla pořád pocit, že to kluk nezvládne, takže se dostali do situace, že když ho někdy v šesti letech poprvé! potřebovali nechat přespat u prarodičů, vystřihl jim scénu jak z akčního filmu. To není nic na mě. Pokud se tam malá cítí dobře, má je ráda, tak bych to vůbec neřešila.
Re: Povídání a rady o dětech
Jsem na tvé straně. Pokud vím, že je dítě v dobrých podmínkách, je opečováváno s láskou a je to jen jeho rozmar, že vyvolává po mamince, byla bych důsledná. Párkrát se mi stalo taky, že jsem odjela a naši mi volali, že malej vyvádí. Tak s ním rychle začali stavět kostičky nebo ho vytáhli na procházku a bylo po řevu. A večer po mamince ani neštěkl a šel tam v klidu spát. Jelikož mám kamarádku, která je na tom podobně jako ta tvoje - jak kluk uroní slzu, odchází uprostřed jakékoli večerní akce, a to už je mu taky osm, je to pro mě dostatečně odstrašující. Myslím, že je to takový malý tyran. Nic mu nechybí, ale proč si nedopřát maminku za zadkem?
Re: Povídání a rady o dětech
Trixi, abych zase nevyzněla jako tyran. Kdyby dítě asi hodně vyvádělo před usínám- já to naštěstí nezažila, myslím, že bych se odhodlala k tomu za ním přijet, podílet se nějak - ale za přítomnosti babičky nebo dědy! - na ukládání, ale dítě bych domů nebrala. Prostě bych ho nechala usnout tam, kde mu to bylo předem řečeno. Aby si nemyslelo, že si vymůže ten návrat domů třeba v deset večer.
Re: Povídání a rady o dětech
slunino, nečetla jsem zpočátku pozorně o tom, jak dítě zná druhé prarodiče. Pokud je to takto, třeba den bych zůstala, abych viděla, jestli jí to přespání tam nečiní problém a pak by se vidělo. Šla bych třeba spát do jiné místnosti a uspávání nechala plně na babičce. Jako že tam nejsem.
Re: Povídání a rady o dětech
Já to řvaní taky nezažila, mlaďas byl už docela velkej, když byl bez nás poprvé. Když byl malej a my s manžou jsme chtěli někam vyrazit, tak jsme si babičku nalifrovali k nám, malýho jsme večer vykoupali, nakrmili, uspali a odcházeli se bavit až pak, takže i v tomhle to u nás probíhalo úplně hladce. My netrpěli, malej netrpěl, ale představa, že ho dám k babičce, on tam bude řvát a já si budu někde juchat, to teda ne.
S tim jak si psala, kdyby řvalo, přijet za nim a zůstat u babičky, ale ukládání nechat na babičce, tak s tim taky souhlasim.
Pro mě je prostě ve vyřvávání si něčeho a ve vyřvávání si maminky rozdíl. Si vem, celej den ho máš za zadkem, ono s tim počítá a ty se najednou rozhodneš, že už je toho dost a najednou mu přítomnost mámi utneš. To dítě asi těžko pochopí, že zrovna tenhle víkend chceš mít pro sebe. Proto mi to přijde dát ho někam ze dne na den a klidně si tam křič dost drastický.
Anavi napsal(a):
Re: Povídání a rady o dětech
Taky tohle vnímám jako rozdílnou položku. Myslím, že ten pravý věk je fakt u každého dítěte trochu jinde.. i u každé mámy.
Už jsem tady psala cosi o těch knížkách, tak ještě mi utkvěla v paměti myšlenka, že maličké dítě vnímá pouze TADY A TEĎ, neumí ještě pracovat s budoucností, proto je pro něj to zmizení mámy taková tragédie. Nechápe, že to není na furt.. Takže i to by se možná dalo použít jako pomocné měřítko - kterak dítko v běžném životě a konání chápe a vnímá čas, když je mu něco vysvětlováno, přislibováno. Prostě jak reflektuje na "odpoledne budeme dělat to a to, babička, táta přijede tehdy a tehdy, a pak bude to či ono", jestli už s tím umí pracovat. U nás mám pocit, že se to trošku začíná probouzet, doteď absolutní nula, přičemž třeba kamarádky syn v příslušném věku určité věci vnímal daleko dřív.