Kordul, to je ten problém, že třeba šlechtici nabývali majetek za feudalismu, nevolnictví. Pak došlo k několika historickým zvratům, změnám státních forem, uspořádání, no a pokud si tento majetek udrželi k výchozímu bodu (vyvlastnění), je jim následně navracen. Také nejdeš do důsledku, že byl nabyt podle soudobých měřítek neeticky.
Dtto kapitalismus atp. Ono je fakt, že ryzí dobrotou srdce se nebohatne.
Konkrétní představitelé církve sami o sobě nemohou za to, že jejich předchůdci mučili, zastrašovali, upalovali atp., ale právě ta přetrvávající ideová nadstavba takové organizace a její poslání je faktor hodně citlivý s výraznějším dopadem na naše uvažování (i její konání). Takový podnikatel, když na to koukneš selsky, prostě jen bohatne (ideálně v zákonném rozmezí), je-li náhodou třebas i donátorem a mecenášem, jde o jeho dobrovolnou nadstavbu, z toho on se společnosti nezpovídá jako ze svého povinného závazku, na jehož základech majetku nabývá, nabýval. U církve to tak není.
Jinak je to nastejno v tom, že i u navracení soukromého majetku "osobě", na to soudobá společnost doplácí. Buď přichází např. o výnosný podnik, příp. podnik naopak nevýnosný, jenž v mezičase dotovala, který teď bude patřit někomu jinému, nebo nahrazuje ze svých prostředků utrpěnou ztrátu, která je oprávněně nárokována, formou náhrad.
Rudo, vyčetla jsem právě to stanovisko, že nemůžeš referendem rozhodovat o zákonném nároku, myšleno o jeho přiznání nebo odepření. Zákon je zřejmě sepsán tak (a jedná se o zákon platný), že tyto inkriminované nároky jeho limity splňují, a on je tudíž pokrývá. Jak říkám, bohužel tomu tak dobře nehovím, abych byla s to do toho pletence proniknout s jednoznačným výsledkem, že je to či není v pořádku. Nevím dost ani o té formě náhrad, klíči, pro koho ano, pro koho ne.