Taky máte něco, o čem jste byli roky přesvědčeni, že je nějak, a ono to bylo nakonec úplně jinak? Nemyslím tím nějaká zklamání v lásce, myslím to daleko prozaičtěji, asi takto:
Na letním táboře v sedmé třídě ZŠ jsem například prohlédla, že helikoptéra je helikoptéra a ne HELIKOKTÉRA, jak jsem to do osudného července vyslovovala.
A co teprve Michal Tučný a jeho úryvek textu "sombréro vmáčklé do čela". X let jsem si myslela, že jde o pana Sombréra a tenhle pan Sombréro "má šle (rozumějte kšandy) do čela". Po letech jsem usoudila, že sombréro je klobouk a že jeho nositel "ho má šlé do čela" (jako že ho tam má jdoucí, čili šlé)... Že má ve skutečnosti "sombréro vmáčklé do čela" jsem se dozvěděla až od manžela, je tomu asi dva měsíce, ehm...)
Neteř zpívala u vánočního stromečku:
"Nesem vám noviny z betelské kraviny, rozzívejte".
S tetičkou jsme zase jako děti chodívali o prázdninách do kostela, kde jsme zpívali křesťanské písničky, mimojiné se v jedné z nich zpívalo "nové stvoření, to jsem dnes já". Jenom já jsem zpívala "nové koření"...
A co vy? Vzpomenete si na omyly, které vás málem přežily?...