Kdyz jsem mela strach ze zkousky a ucila jsem se dostatecne, tak jsem si vzdycky rekla, ze víc uz jsem proto udelat nemohla, takze mám cisté svedomí. Zbytek uz je jenom osud.
Kdyz to nevyjde, nemusím si delat výcitky. Pokud jsem nebyla pripravená tak, jak bych si predstavovala, tak jsem se holt radovala, kdyz jsem mela stestí, pokud ne, tak holt príste. ( I kdyz musím zaklepat, se to nikdy nestalo) . Jo a predstava zkousejícího jak tlací, taky pomáhala.
Tak at ti to vyjde bez prujmu.