Re: Trapasy

Cancourku, Ale byl to slušný chlapík v zásadě a popovídali jste si. Já měla podobnou příhodu ale s ještě veselejším koncem. To ještě byla naživu moje máma. Pravidelně jsem s ní jezdívala do Prahy do divadla. Pořádal špitál, autobusem dřív tam, aby človek pokoukal po Praze nebo si došel někam na večeři atd. Autobus, pokud divadlo nebylo někde ve středu, čekal u Hlavního nádraží a odvoz k divadlu. Řešila jsem u autubusu podobný problém, s tím, že si dojdu na nádraží. Podle mě byl ještě čas. Máma měla stále obavy, že něco zmeškáme, tak mě poslala, ať jdu do roští. Táhlo se jako živý plot podle silnice, pak velká zelená plocha a pak nádraží. Abych měla pokoj, tak jsem tam vlezla. O hodný kus dál jsem viděla nějakého chlapíka, jsem si ještě říkala,má taky problém, diskrétně jsem se ještě otočila a vlezla tak, abych na něj jako neviděla a on neměl trauma. Najednou jsem během čůrací akce měla pocit, jakoby na mě někdo koukal nebo jsem měla někoho za zády. Tak se otočím a on to byl ten chlapík. Jak se zdálo, neměl problém ale by to nějaký exibicionista. Zas jsem se ani tak nelekla a nebála, lidí bylo kolem spousty, ale namíchlo mě to tak, že já jako vůl brala ohledy a hledala diskrétní místo a on tohle. Kalhoty měl spuštěný na půl žerdi. Začala jsem na něj ječet, slovo prase a dobytek bylo asi to nejslušnější, co slyšel. Už jsem se chystala, že sundám lodičku, měla jsem tenkrát s docela slušným podpatkem a praštím ho po palici, což jsem na něj taky ječela. Vyděsila jsem ho tak hodně, že opustil roští a snažil se běžet po té zelené volné ploše k nádraží. Moc mu to nešlo, jak měl kalhoty dole. A bylo ještě docela světlo, takže se krásně rýsoval a bavila se půlka čekajících před nádražím. Další půlka na refýži, která sice neviděla ale nemohla neslyšet, jen koukala do roští, odkud jsem se za chvíli vynořila ještě s lodičkou v ruce.

O divadle jsme si nepopovídali. . Vedla jsem celou dobu spíš monolog.