V Africe teď má Jana syna i dva sourozence. Adoptivní
Tehdy před pěti lety se s maminkou v Ugandě potkaly také s Kateřinou Andrlovou, která do této africké země jezdí už od roku 2003 a o tři roky později začala organizovat adopce dětí na dálkuze dvou ugandských vesnic.
Cesta do Afriky může být i vaše. Zaregistrujte se na Běh
V sobotu 20 června 2015 se Běh pro gorily - tedy charitativní akce zaměřená na podporu goril ve volné přírodě - odehraje v centru Prahy již pošesté. Registrace je na místě, start i cíl je na Hradčanském náměstí, tamtéž budou i šatny pro účastníky.
Startovné činí 500 Kč, přičemž každý účastník obdrží masku gorily, startovní číslo, jednorázové vstupné do fitness centra World Gym, jednorázové vstupné do Zoo Praha a další hodnotné ceny od partnerů akce. Vylosovaný výherce opět vyhraje zájezd do Afriky, tentokrát od CK Čedok. Celý výtěžek ze startovného bude věnován na záchranu goril v Africe.
Když se Jana vrátila do Prahy, rozhodla se. A najednou z ní v pětadvaceti byla adoptivní matka dnes dvacetiletého syna, který právě dokončilstřední školua rád by se ještě dva roky učil zedníkem, aby uměl i řemeslo.
„Letos jsme se poprvé potkali osobně. Zajela jsem se do Afriky pomáhat tamějšímdětema současně se podívala i za ním a za jeho maminkou,“ vypráví Jana. Svého adoptivního syna se rozhodla podporovat ještě dva roky, aby měl větší šanci najít si pořádnou práci.
A pokračuje s tím, jak byl pro ni ten návrat do Afriky po pěti letech úžasný, protože si ji naprosto zamilovala. A nejen ona, ale i maminka, která v Africe podporuje dokonce dvě Janiny adoptivní sestry.
Obě dnes také adopční společnostiBwindi Orphanspomáhají jako dobrovolnice. „Například v rámci akceCestovatelské středy pořádané agenturou Livingstone.v Národním muzeuprodáváme výrobky dovezené z Afriky. Jsou vykoupené od rodin ´našich´ adoptovaných dětí. Třeba košíky z trávy, korálky z papíru a ugandské dobroty jako sušené ovoce, čaj, káva, čokoláda nebo třeba buráky od tamějších farmářů.
Nemůže vás nenapadnout, jestli za ty dva týdny v Africe Jana někdy nezažila strach. Na trecích za zvířaty, při návštěvě vesnic?
„Ne, tam nikdy. Přitom jsme byli v rezervaci za nosorožci či na klasickém safari, a to dokonce i pěšky. To byl ráj na zemi, kolem vás antilopy, zebry. I na vodním safari na chatrných lodičkách, které si razily cestu mezi hrochy a krokodýly. Opravdový strach jsem zažila při průjezduautemKampalou, protože tamější provoz je opravdu silná káva,“ uzavírá s úsměvem Jana.