Čistokrevné dětské výroky to nejsou, ale kam jinam s tím? Nedavno proběhnuvší osvícenecké okénko u nás doma -
Osoby a obsazení:
Dcera (D)
Matka (M)
Mužský prvek (Mp)
Dcera: "No, ale já teda Marii Terezii nesnáším!"
Mužský prvek, zaujatě: "A proč?"
D: Za tu zavedenou povinnou školní docházku, kdo by ji měl rád??"
Mp: "Ona ale nebyla tak špatná, zase třeba zrušila nevolnictví."
D: "Cože zrušila?"
Mp: "Nevolnictví, robotu. Že už všichni nemusí pracovat nuceně pro pány, a to bez odměny, zdarma."
M, již trochu špatně, avšak stále dostatečně dobře! slyšící z kuchyně: "Ale prdlajs. Plošně nevolnictví s určitostí nezrušila!"
Mp: "Dobrá, tak je stále, ale alespoň za mizernou mzdu."
M přichází s vlhkou utěrkou přehozenou ledabyle přes rameno, namíchnuvši se, že Mp opět nedomýšlí do všech důsledků její argumentaci na obhajobu sužovaného ženského pohlaví: "Kdepak. Robota stále existuje. Nucená a NE-HO-NO-RO-VA-NÁ. Nebo tady má snad někdo pocit, že ty státem vyměřené prachmizerné nemocenské a sociální dávky v podobě peněžitých podpor v mateřství a rodičovského příspěvku a kdesicosinic jsou snad určeny přímo pro vykonavatelku dehonestovaného poslání jenomMatky a né defacto primárně na výpomoc rodině s obživou dítěte?"
Mp: "No... to máš asi pravdu."
M, po pyrrhovsku vítězně: "Tak vidíte! Ženám robota plošně zrušena nebyla. Chudinky maminky!"
Po chvíli, zamyšleně, opět M: "A když nad tím tak přemýšlím, je to vůbec nějak nevyrovnaně prebend a zásluh, myšleno za tu jednu slavnou a přeceňovanou prazvláštní, navíc ne zcela plnohodnotnou buňku!"
Mp, poněkud chabě, avšak stále pomužsku dostatečně namyšleně: "Možná je neplnohodnotná, ale zase má bičík!"
Pokročilým věkem mírně nahluchlá M: "Cože má?"
Mp: "Bičík."
M, obracející se k osvěcované dceři: "Jo, vlastně, bičík! Pravda. Takže je úplně jasný, co tyhle jejich slavné mužské spermie jsou! Otrokáři!"
Mp: "Vida. Konečně to někdo rozsek."