Lucy, já nejsem tak mladá maminka, mám půlročního prcka a narodil se v mých 27,5 letech. Ikdyž asi mladá jsem, jelikož v těhotenské poradně jsem byla vždy nejmladší
Po dítěti jsem taky toužila od sedmnácti. Od té doby co nebydlím u rodičů. Kamarádky chodily na diskotéky, a já po večerech uklízela, prala, vařila...Ničeho nelituju. Dodělala jsem gympl, začala dělat vejšku, do toho jsem pracovala brigádně, starala se o rodinné hnízdečko a o přítele. Naštěstí jsme spolu to dítě neměli. Teď říkám naštěstí, protože jsme se rozešli a teprve pak jsem poznala skvělého chlapa s kterým dítě mám.
Ale ikdyž jsme už skoro od seznámení o dítěti mluvili, věděli jsme, že nejprve se chceme zaopatřit. Udělat byt, našetřit si pro strýčka příhodu, jet spolu na dovolenou, poznat se v časech dobrých i zlých, abychom věděli, zda situaci s dítětem ustojíme. Věř, že s miminkem je to někdy taky pěkná potíž, když řve několik hodin tak, že ti to rve uši, jseš nevyspalá, bolavý záda.
Jo taky jsme měli domácí zvíře, to nás fakt vytrénovalo 
Nebo si to zkus třeba týden: Vstávat co 2,5 hodiny v noci, mezitím vždy něco udělat, třeba umýt nádobí. Přes den si něco hezkého naplánuj, třeba že se v klidu podíváš na tv, když už budeš sahat po dálkovém ovládání, tak si to zakaž a jdi třeba vyžehlit. 
Ale ne, mít dítě je krásné, ale popravdě já být mladší, tak bych to nedala, ani psychicky, ani fyzicky. Myslím, že ideální věk je 25. Škola za tebou, něco málo práce taky uděláno, tělo je ještě krásně pružné a vše se pak vrátí do původního stavu - aspoň tedy v mém případě.
Určitě taky budeš chtít dopřát miminku všechny krásný věcičky, kurzy plavání, cvičení, kosmetiku, oblečení, výbavičku. Ono to dost leze do peněz, prostě se nedá odolat 
My jsme si ze zdravotních důvodů museli na miminko trochu počkat a už jsem začala přemýšlet o tom, že bych šla dělat dobrovolníka do nějakého dětského domova nebo tak. Prostě dětičky miluju 
Nakonec jsem otěhotněla, když jsem se přihlásila na navazující magisterský studium, který jsem chtěla dělat dálkově při práci. A chodit do práce, být těhotná, a ještě dělat zkoušky ve škole není nic moc. Moje mamka nebo manžel si musí vzít dovolenou a hlídat mi. Ještě že za pár měsíců ve škole končím, protože už teď prcek přes den spí jen 1,5hodiny a učím se teda až když usne, asi od 19 do 22, to už ale u toho usínám, nicméně se hned proberu, jelikož ve 22 už zase řve a musím k němu jít.....
Až začne lézt, tak to už neudělám vůbec nic, protože se mu musí být furt za zadkem 
Škola se dá, ale chce to hodně moc pevnou vůli, já kdybych neměla soukromou školu a nedala do toho už přes 100 tisíc, tak bych se na to vykašlala, protože si chci dítě fakt užít se vším všudy a k tomu je taky potřeba dost peněz, bohužel.
Dej pak vědět jak si se rozhodla