Napíšu ti jedno - kolegyně v práci - též osmnáctiletá - jednu dobu úplně šílela, otáčela se za každým kočárkem, nemluvila o ničem jiném. Dostala se s ročním odkladem na vejšku, žije studentský život, teď je jí 21 a říká mi: Tý jo, já byla blázen, ještěže se mnou to dítě tenkrát nikdo nechtěl mít!! Co bych si s ním jako na těch mejdanech počala? :) :D. Takže asi tak bych to shrnula... Každý věk má své. Radím užít si bezstarostné dny a o to víc si pak člověk váží rodiny a dětí. Tolik z mého pohledu... relativně "staré" matky, která si první dítko pořídila po 27.narozeninách, ale opravdu nelituju, že jsem si dostatečně užila mládí a zábavy. O to víc se pak člověk drží asi doma. Kdybych se nevybláznila ve dvaceti, možná bych měla teď pubertální snahu to dohnat... a to už mi připadá horší.