No, já mám se špiněním v těhotenství taky své zkušenosti, těhu jsem byla 5x a z toho mám teda 2 děti...Měla jsem mimoděložní, začalo to špiněním, to jsem ještě nevěděla, že těhu jsem, ale bylo bez bolestí, tak jsem si myslela, že je to nějaká opožděná menstruace. Když už to trvalo tak 8 dní a pořádná menstruace nikde, svěřila jsem se kámošce v práci, řekla mně, ať si udělám test a radši jdu k doktorovi. Test byl pozitivní, tak jsem zdrhala do ordinace. Pan doktor mi udělal UTZ, a zjistil, že tam nic nevidí, ale podle udávaného data poslední menzes by už vidět měl. A hned mě poslal do nemocnice, že si mě tam ohlídají.
V nemocnici mi udělali všemožné testy, UTZ, a čekali jsme, co udělá hladina HCG. Rostla, ale v děloze nebylo pořád nic vidět, bylo to tak v 8 - 9 týdnu. Takže jsem šla na laparoskopiskou operaci a bylo to mimoděložní těhotenství. Řekli mně, že už asi nebudu mít děti, že mám srůsty na vejcovodech.
Po čase jsme jezdili na umělé oplodnění, nejdřív bez úspěchu a na 2. pokus jsem potratila hned v samém začátku. Nechali jsme toho, musela jsem si odpočinout jak fyzicky, tak finančně. Když jsme začali vážně uvažovat o dalším pokusu o umělé oplodnění, ukázalo se, že jsem těhotná. Sama od sebe. Všecko proběhlo v pořádku, narodila se nám holčička.
Když měla rok a čtvrt, opět se ukázalo, že jsem těhu, ale začala jsem špinit. Šla jsem k doktorovi, a řekl mně, že to nevidí vůbec dobře, že to vypadá na molu a že mě pošle na pozorování do nemocnice. Tak se stalo, mola to nebyla, chvilku to vypadalo, že čekám dvojčata, špinění přestalo a po 14 dnech hospitalizace mě poslali domů. Doporučili klid na lůžku, žádnou zátěž. Tak jsem se s malou spakovala k našim a tam jsem proležela dalších 14 dní. Bylo to přes Vánoce, po Novém roce jsem měla přijít na kontrolu, vše bylo o.k. Za dalších 10 dní jsem šla na ultrazvuk, no a bohužel miminkovi netepalo srdíčko, to dvojčátko tam nakonec nebylo. Takže zas do nemocnice.
No a nakonec se po asi 2 letech od této události narodila Jituška, otěhotněla jsem teda chtěně, ale nečekaně. A zase to začalo špiněním. Protože měl pan doktor nějaké volno, tak jsem to špinění proležela doma s nohama nahoře, přešlo to.
Pak už vše proběhlo dobře a loni v prosince na Barborku se narodila Jituška. Toť ukázka toho, že ne vždy mají lékaři pravdu, ale taky toho, že není dobré věci zanedbávat.
Co se týká lékařského dozoru na těhotenstvím v Anglii, vyprávěla mi známá z příbuzenstva, která má v Anglii dceru, že teda péče téměř žádná, 2 UTZ za celé těhotenství, kontroly sem tam u porodní asistentky, a porod? Kapitola sama pro sebe.
Ráno porodíte a odpoledne vás pošlou domů, aniž vám ukážou, jak ošetřit pupík, vykoupat mimčo, jak kojit....no nic. Chtěla jsem se zeptat Aleny 13, jestli bude rodit tam, pokud to s ní dobře dopadlo.