Šikana je hrozně citlivá záležitost a bohužel je málo škol, kde si s tím umějí (a taky chtějí) poradit. Za našich dob byla taky, ale neříkalo se tomu tak. Dnes je to určitě častější záležitost, ale nic nového pod sluncem. Však si všichni pamatujeme, že snad v každé třídě byl nějaký ten "otloukánek". Pokud jsme to nebyli zrovna my sami, tak se nám to z hlavy vykouřilo. Moje kamarádka dělá ve škole poradce právě přes šikanu a vím, že často bojuje i s ředitelem a třídními postižených dětí, kteří se snaží situaci zlehčovat a zamést to pod koberec. Teď mi právě psala, že se na ni obrátila maminka šikanované holčičky. A řešení bývá různé. Někdy pomůže konfrontace s rodiči a důsledný dozor a taky promluvení s celou třídou, aby si uvědomili, co se tam děje a jak by na to měli reagovat všichni kolem. Ale jeden případ řešili přestupem na jinou školu, což se jevilo jako optimální východisko. Není na to žádná šablona, musí se to řešit individuálně. Ale hlavně se to nesmí nechat bez povšimnutí. Věra