Jani skoro popisuješ mého syna. Nikdy ho nic nerozházelo, neviděla jsem ho nikdy rozčilenýho aby křičel....prostě totální pohodář. Didi ale na škole nám dal taky zabrat. Pamatuji, jak jeden rok (myslím čtvrtá třída), flinkal učení. Zakázali jsme mu chodit na fotbal, páč tam se vyžíval. No nějak to nepomohlo. Prostě měl tvrdou palici, neprotivil se , nevztekal se, ale byl prostě se vším smířenej a v pohodě. Se zákazama jsme přestali, míjelo se to účinkem. Pak jsem si připoměla, jak sousedi buzerovali klučinu taky kvůli známkám a ten jim jeden den zmizel. Hledala ho celá nače čtvrť, policie, vojácí.....našli až o pár baráků dál sousedí u nich v chlívku s ovcema. Prostě jsme klučinu nechali procházet, ve vyšší třídě se pak snažil víc, aby se nestyděl před kamarádama. Šel se vyučit...při zkouškách byl mezi nejlepšíma a ted je to pohodový hodný kluk. A ted kolikrát řekne, proč jsme ho nemlátili, že kamarádí byli biti a měli i různý zákazy.....no páč by to stejnak nemělo smysl. Ale každý dítě je jiný. Dcera byla uplně něco jinýho. Tak Ti držím palce