|
pátek 19. dubna, 23:10 Svátek má Rostislav
|
|
Vyhledávání
Co se kde šustne
Zajímavé foto
|
Navigace: Zahrada
hodnocení: 5.00
Diskutujte!
Neroste vaše zelená radost, nebo naopak roste až moc? Sdílejte s ostatními fotky, rady a zkušenosti..
Podkategorie:
Diskuze
Komentáře a názoryUpozornění
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci. přihlášení
Nejste registrovaní? zaregistrujte se! Nezabere vám to víc jak 20 sekund a získáte množství výhod! registrace
|
zpět do na seznam příspěvků
.
Příspěvky v diskuzi vyjadřují názory jednotlivých diskutujících. Redakce serveru nemůže ovlivnit jejich obsah.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Holky, já teď nenakupuji vůbec nic... je to celkem osvobozující... prostě nemám ani centimetr volné půdy, a popravdě.. .nemám vůbec na zahradu letos čas (nemám ještě ostříhané trvalky, což se mi asi ještě nikdy nestalo)... nevím, co dělám blbě, ale prostě ty dvě domácnosti člověku dají zabrat, do toho děti pořád ještě nejsou z domu, spíš tak domem procházejí ještě další lidé navíc
a když člověk k tomu musí ještě do té práce, co ho tak zdržuje od všeho, co by ho bavilo 
, tak je toho času strašně málo. 
A když už čas konečně mám a těším se, tak mám 3 dny migrenu a nejsem schopná ničeho... to je život sákryš. 
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Re: Kytičky pro radost - nákupy
.......kam s nima, no to nevím.
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Dnes byla v zahradnictví v Želechovicích, koupila jsem tam jahody v květináčích jednouplodící po 25,- a stáloplodící a převislé po 40,- platila jsem celkem 270,-
Tu u nás v květinářství všecky jahody mají po 50 -
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Ja jedu v travách, kolem 70 cm, mezy ty rozchodníky.
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Všem přeju dobré pokupky, ať se všemu daří. Ale mám to teď jak Anavi, ne že by úplně nebylo kam, ale někdo by musel odplevelit nachystat, zasázet, starat se ... a mně se opravdu tak nějak nechce.
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Eli, mám takové období, až to sama nechápu, že je pro mě teď zahrada spíš přítěž, než radost. Včera jsem tam vylezla, je to na oči pro pláč.. všechny růže v nádobách mi uschnuly.. jak tam prostě na tu zahradu nevylezu každý den a byla ta tepla, tak jsem to neuhlídala...
Obdivuji každého, kdo zvládá domácnost, děti, zahradu, péči o rodiče.. já asi potřebuji někdy vypnout a neumím jet jako stroj.
Do toho chlap by chtěl pořád jezdit někam na výlety (syna už má z domu, o mámu se starat nemusí, na to má sestru), ale já jsem nejradši doma a jsem šťastná, když si chvilku sednu, než abych zase balila, potom v neděli vybalovala a prala... Jsem hrozná no.
Jsem asi výjimka mezi matkami, ale já se někdy opravdu těším, až moji synové začnou žít samostatný život a já budu mít čas na sebe a dělat to, co mě baví... Teď mám pocit, že se jen neustále o někoho starám, pořád po mně někdo něco chce a já jsem někde hodně v pozadí se svými potřebami a touhami.
Vždycky říkám, že já se bez nich obejdu, ale beze mě nikdo. Každý spoléhá, že vše zařídím, dotáhnu do konce a do toho ta moje náročná mamka, která mi vyčte každé kafe s kamarádkami (jednou za měsíc, za dva), protože má pocit, že bych měla dělat ještě víc. 
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Anavi, potěším tě ... ono úplně neplatí, že se bez nich obejdeš, aspoň já to tak mám. Ne o to postarání se o ně nebo oni postarat se o tebe ... momentálně jsem ve zcela vyváženém rytmů - kašlu trochu na všechno ... ale skorosnacha se nějak před dvěma měsíci nepohodla s mým chlapem, od té doby nejezdí každý týden na kus řeči, kafe, pozdní oběd ... první týden jsem byla happy, že má nedělní odpoledne volné ... ale už mi to chybí. Jinak mám stále doma chlapa, dva syny, vnučku ... občas něco pomou, udělajjí (já jdu potom předělat) - nooo pračku jsem nekoupila já ani nezapojila (zvládla bych) ... taky zvířata ... můj boj.
Pikýruju rajčata - debil - stačilo by mi pro nás třicet, už jich je 120 pro různé kamarády a nejen moje. ještě jich tam min. 100 je a spousta ostatního .... Naštěstí na výlety mne nikdo nikam netahá, ale můj chlap je mi schopen vyčítat, že jsem jela se synem do banky a přitom jsme se zastavili v Penny ... koupila jsem jen do ledničky, nic víc, i když líbilo by se mi ... měli tam růže, klematisy a spoustu dalšího.
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Anavi, ten text je skoro SOS volání. Co se týče zahrady, nech to plynout. Prostě taková období se někdy vyskytnou. Času běh a okolnosti situaci vyřeší. Vždycky všechno nějak dopadne. Já říkám, když ne dobře, tak špatně určitě. A občas bez výčitek vysaď i na to kafe. Člověk není skutečně stroj.
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Ano, musela jsem to ventilovat už takto. Doma jim stále říkám, že už je to fakt někdy nad mé síly,ale nikdo to nějak nechce vyslyšet, protože se to rovná úbytku jejich pohodlí. Miluju, když někoho o něco požádám a řekne mi: Nestihl bych to a to.. no já péčí o to okolí nestihnu nikdy nic, co bych chtěla. Ale - u mě se předpokládá, že se starám, oni chtějí žít!
No to já bych taky chtěla. Ale když mám dva dny migrenu, barák vypadá tak, že bych ho nejradši vyhodila do povětří, než ho uklízet...
. Když jim to vyčtu, tak řeknou, proč se tím pořádkem stresuju, že JIM to nevadí. No jasně, vadí to mně, tak "ukliď si"... ach jo.. soužití se samejma chlapama, to není jen tak. 
Abych jako totiž byla spravedlivá - oni si udělají sami jídlo, když mi není dobře, oni to vlastně i uklidí...ale JAK.
Oni vyperou a pověsí prádlo.. ale JAK (se slovy Snad to uschne i pomačkané, ne?)
Moje blbost, že jsem nastavená na tu "dokonalost"... když cokoliv dělám, snažím se, aby to bylo nejlíp, jak to jde.
Ale asi chci moc.
Před chvílí jsem chtěla po kolegovi, aby mi přitloukl na zeď obrázky. Prý, ať si ale donesu hřebíčky. Tak jsem si je sehnala.
Potom, ať si to rozměřím... no tak to už těch pár úderů kladivem zvládnu taky.
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Eli, myslíš takové to pravé stýskání? Ano, věřím, že to nastane.. u nás teď jedna přítelkyně taky trochu stávkuje, tak jsem ji měsíc neviděla a je mi po ní smutno, ale na druhou stranu si říkám: jejich život, jejich plány, nemůžu do toho zasahovat ani to nijak řídit, jen to přijmout, takže se snažím se tím nějak moc nezabývat a brát to jak to je... a už jsem bohužel ve stavu, že si říkám : O člověka míň, bude aspoň v baráku větší klid.. snažím se to vždycky vnímat z té lepší stránky.
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Ivčo, buď v klidu. Já už dávno nemám doma dokonale uklizeno, vypráno, uvařeno, upečeno. Ono když začnou práce na zahradě, doma to jde stranou. A jako že nedělám večeře? Dávno ne. Chlapci jsou dospělí, staršímu skoro 30, tak jim vždycky řeknu, že už jsou dospělí, ať se o sebe postarají sami. V pokojích jim taky dávno neuklízím, musí sami. A když mají bordel, je to jejich bordel, né můj.
Když nemají oni chuť pomáhat mně na zahradě, já nemám chuť jim doma dělat uklízečku, pradlenu a kuchařku.
Musíš někde ubrat a udělat si čas na sebe.
Já si klidně jedu v neděli na výlet a že nemají navařeno? No a? Jsou dospělí, tak si můžou uvařit nebo někam dojít ne?
Dávno jsou doby, co měli vše nachystané na zlatém podnose....
Oni mají svůj život a já svůj taky.
Ale asi bysme se měli přesunout někam jinam.
Jo, koupila jsem si dneska klematis v Penny - Tranquilite
A včera borůvku Pink Blueberry, máte někdo?
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Anavi, moje zkušenost. Chlapi se dělí na víc katagorií samozřejmě ale taková zásadní věc z hlediska soužití. Na ty, co se jim kolem líbí uklizeno a pak na ty, kteří to vlastně ani nevidí, nevnímají a je jim to jedno. Vidím to doma. Po gruntovním úklidu sem dědek vleze v botách, osype pilinami z kalhot po nařezání košíku dřeva všechno, hřeben leží na umyvadle, vedle je polička. A nejhorší je, že on to vlastně vůbec nevidí a bordel nevnímá. Dřív jsem chodila, rovnala, nedávala. Nemá to smysl. Období, kdy je člověk hodně doma - zima je částečným utrpením a pak už jsem jen venku v zahradě. A domů se doplácám utahaná, něco uvařím, požehlím, když zvládnu anebo to taky prostě vůbec neudělám.Nebo sednu do auta a jedu někam počumět a pocourat. Myslela jsem si, že až budu doma, tak to bude daleko horší. Naopak. Co chci a co mi druzí neničí před očima si dělák gruntovně. Na ostatní, dokud to nepřeroste totálně meze mé tolerance,kašlu. K dobru přičítám, že pokud se rozhodnu nic nedělat a neudělám to, tak je zcela bez komentáře. I kdyby nebylo navařeno, což dědek moc neumía asi mu to po delším čase chybí. Radši klohní nějakou šílenost.
Se synátorem je o něco lepší pořízení. Žádnou pravidelnost v pořádku kolem sebe nevyhledává ale má hranici, kdy sám jde a věci udělá. Ale zase je to náraz a pak kolem sebe nevidí, neslyší a hrabe se ve svých věcech.
A dcera taky nemusí být výhra.
Vidím to doma. Ta má tolik pracovních aktivit, že ani nestíhá zahradu, na kterou občas nedovolila sáhnout, že chce být u toho.
Je to někdy vyčerpávající ale pokud ti ostatní stálou péči nevyžadují a člověk to dělá hlavně, že mu to nedá a chce sám, pak to má časem řešení. Druhé nezměníš ale člověk může zapracovat na sobě.
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Holky, děkuji za nastavené rameno k vyplakání.
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Ivčo a co baráček? Bydlí tam klucí? Tam jsi měla zahrádku vypíglovanou na 1*
Jo a nic nekupuju, jen přesazuji a rozdávám. Ty sucha mě deptají, takže škoda peněz i práce. Já to u nás neuzalejvam🤷
Re: Kytičky pro radost - nákupy
Irisko, právě ta moje je v naprosto dezolátním stavu.