|
pátek 19. dubna, 12:44 Svátek má Rostislav
|
|
Vyhledávání
Co se kde šustne
Zajímavé foto
|
Navigace: Co se jinam nehodí
hodnocení: 4.60
 
Diskutujte!
Je spousta věcí na které tu není chlíveček
Podkategorie:
Diskuze
Komentáře a názoryUpozornění
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci. přihlášení
Nejste registrovaní? zaregistrujte se! Nezabere vám to víc jak 20 sekund a získáte množství výhod! registrace
|
zpět do na seznam příspěvků
"diskuze" na přání: 
Příspěvky v diskuzi vyjadřují názory jednotlivých diskutujících. Redakce serveru nemůže ovlivnit jejich obsah.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Recyklace použitého nápadu i rýmu : ))
Další blbina
z jedné rozcvičky.
Tovaryšská
Já kdysi nedokázal poskládat k sobě slova,
však kázala mi touha zkoušet to zas a znova;
tak jsem si uzlík svázal, šel k mistrům do učení,
z nich téměř každý usmál se: „Blázne, to nic není!
Chce to jen trochu snahy, pár let, pak budeš dobrý,
nehledej za tím vědu, neboj se žádné prohry
a nervi sobě vlasy, když občas veršík skřípne,
zmuchlej špatný pokus, příští se neodchlípne.
Pokud tě stihne lítost zahodit pěknou hříčku,
netrap se věcí ihned, mrskni s ní do šuplíčku;
kdoví, možná v budoucnosti ti přijde k užitku,
schovej zbylý materiál, nelze mít námitku.
Ptáš-li se, v čemže vlastně tkví tajemství úspěchu,
nevím, jak hned vyjádřit se, to nelze ve spěchu.
Jestli chceš, prozradím ti, stručnější o pár slabik,
opři se o verpánek, stref na hlavičku hřebík,
lehčí než jitřní vánek, musí být tvoje tkaní.“
Už nejsem malý Janek, nepřišlo polekání.
Utekly rychle roky, mistři mi mluví z duše,
místo švestek vybaluji z ranečku pár hrušek.
Výsledný ortel sobě čtu z výučního listu:
Ač nikdy dvakrát neneslo - i básnění je řemeslo.
(Abych se porozhlídl po adekvátním místu..)
_______________________________________________
Trpké poznání
Tenkrát lépe udělal bych jít radši na kuchaře,
knedle umět dneska vařit, jak ve vodě, tak v páře;
mít všude kolem plné misky, naducané tváře!
To u druhých možná platí, řemeslo má zlaté dno,
moje těžce kačky nese, méně než je záhodno;
co zklamání však přineslo! Ne že jedno! Nejedno.
K čemu jsou mi rýmovaček štosy, přímo přehršle,
žaludek si smutnou brouká, záplaty přidrží šle;
kdo to mohl jenom tušit, že mecenáš držgrešle!
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Zlaté dno prý má dnes řemeslo?
Jako pohádku to můžeš vyprávět .
Všude okolo však nelze nevidět,
jak hluboko již to slovo pokleslo.
Zlaté ruce má u nás každý Čech,
musíš je hledat v minulém století.
Tehdy předal to otec svému dítěti,
i dům to má ve svých základech.
V hrdle zlato chce mít každé dítě,
nezáleží mu dnes příliš na práci.
Ať makají Cikáni nebo Slováci,
z toho budem žít jak prase v žitě.
Najít dnes mistra znalého řemesla?
V čem každý je skutečně dobrý velice,
jsou sliby,až studem zelená se ulice.
ale činy jim snad velká voda odnesla.
JABRAKA2007
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Ámen, pravím.
(no a zdravím
)
A že mě nic nenapadá,
ukážu vám rychle záda.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Limited edition pro Kohna
Nad listem papíru
Nad listem papíru do prázdna hledím,
práce zas stranou šla, s kafem si medím.
Audio naplno, z repráků slyšet Žbirka,
po čertech přemýšlím, kde by mi vyšla sbírka,
jak si to zacvakám, říkali v telefonu,
na svět se vyklube, když v dluzích neutonu.
Tak tohle neklapne, vím jaksi předem,
na účty mrknul jsem, bídně si vedem.
Zeptám se velení, ač to je bez názoru,
zdali mi patronem, vzhlížím se ve sponzoru,
na stole, pod stolem válí se lejster stohy,
k souhlasu argument pádný pro tvorbu vlohy.
Milión od šéfa potřebným darem,
leda by starej škrt rozpustil harém.
Jak v praxi vypadá myšlenek konvergence,
nepřízeň osudu výsledek intervence,
pět hodin prosněných o dnu, v němž vyjde Zora,
během nich prospal jsem inspekci revizora.
Kdybych se v podniku kryl tiše v kanclu,
na platu nekrácen jako stát na clu!
Co po mý existenci krutým manažerům?
Dál mohli netušit, teďka se nenažeru.
Na dlažbě skončil jsem, prej se ztrátou důvěry,
Biely kvet s romancí si strč.. mezi pověry.
Striktně si s Múzou upírám rozkoše,
nabídky muchlám a házím do koše.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Vdala se mi nejstarší vnučka.Kdo jiný jí má popřát do života než nejmilejší dědeček.!?
Pracoval jsem na tom celý večer.
O Vás dvou.
Svazek dvou je spojení křehké.
Vy dva budete dnes už rodina.
Tady teprve vám život začíná
a nebývá to vůbec nijak lehké
V životě spolu jako dvojspřeží
zapřaženi do jednoho kočáru,
dáte-li všechnu sílu do páru,
daří se,když nepustíte se otěží.
A vjedete-li někdy do louže,
ten vůz vám tlačit pomůže,
Dědeček a Babička
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Tak tu máme zase Velikonoce, hurá.
Ani se tak neraduju z nějakýho ukřižování a vzkříšení, snad mi, neznabohu, věřící odpustěj.
Spíš mě těší to volno. Jojo, když je člověk línej jako já –teda ne že bych se chtěla vymlouvat, ale určitě to mám z tý štítný žlázy- tak to mu pak každý volno navíc udělá setsakra dobře.
Měla jsem to do puntíku rozplánovaný – jak si v noci, když všechno usne a je klid, pěkně budu psát, nebo sedět s cigárem na balkóně a koukat na noční oblohu jak z Ruzyně odlítá každou chvíli letadlo a přemýšlet, kam asi letí, a nebo si prostě jen tak čumákovat, jak se říká, do blba.
Ráno že si prodloužím spaní tak do těch dvanácti a vstanu rovnou na oběd.
Jenže – člověk míní…
První esemeska přišla asi v půl sedmý a oznámila mi, že má sestra, toho času ve Švýcarsku (pro weekaře - to je náhoda!), byla znásilněna:
U barvení vajíček
ošukal mě zajíček.
Zajdo, zajdo, ty jsi prase,
ale zítra přijdi zase.
Zasuneš ho maličko
a dostaneš vajíčko.
Hezký Velikonoce přeje Lenka s rodinou
Sotva jsem se z tý otřesný zprávy vzpamatovala a v polospánku jsem odpověděla, že my jim taky přejeme pěkný svátky, přišla druhá zpráva. Tentokrát mi nahlásila znásilnění má dlouholetá kamarádka:
U barvení vajíček
ošukal mě zajíček.
Po aktu se svalil na bok,
řekl „Čau a zase za rok!“
Hezké svátky, lásky více,
ale pozor na zajíce.
Nemají-li náladu,
útočí i zezadu!
Celá rozklepaná jsem se snažila znova usnout, ale postupně mi docházela hlášení o úchylným zajíci téměř z celý Evropy – z Německa, z Balkánu, a dokonce i ve Francii ten prasák řádil!
Když jsem pochopila, že ze spaní už nic nebude, nakrmila jsem kočky, protože moji aktivitu pochopily jako vstávání a krmení a už se šikovaly k miskám. Pak jsem se znova svalila do postele a další zprávy jsem četla nahlas i Zuzce, aby věděla, co se ve světě děje.
Když přišla asi desátá, prohlásila Zuzka, jindy skoupá na sprostý slovo, abych odpověděla, že žádný vejce nebarvím, takže mě žádnej zajíc prostě neošuká, kdybych se na hlavu postavila.
A má recht. Má úzkost se rozplynula, přestala jsem se ohlížet, jestli se ke mně nějakej ušatej zmetek neblíží zezadu, udělala jsem si kafe, sedla jsem si na balkón a nastavila pobledlý tváře jarnímu sluníčku.
Jojo, na tom světě je stejně krásně, že?
Jen kdyby nebylo těch deviantů!
Tak pěkný Velikonoce i Vám!
(A bacha, jo?!)
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Má sousedka ta se má,
má zajíce s vejcema.
Ať paní sedí ,nebo leží
zajíček k ní čile běží .
Jabraka
(podle GPS v mobilu 620 m n.m.)
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Dokumentární příspěvek -
chatová improvizace:
Siesta s mlčenlivou královnou
V tichosti sečkám ještě kratinkou chvíli.Vím, zřejmě zbytečně, však rád bych se mýlil..
Komu zde vyprávět nejčerstvější story?
Ty, paní vzácná, jiné čteš monitory.
Smuten a opuštěn, sám, královský šašek,
zatoužil objímat alespoň damašek.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Taškářova odpověď
Má paní, mýlíš se, snad si tě nepohněvám,
moudřejším tuze rád, zatím však stěží vzdělán,
hodností takřka nic, i za to kořím se vám,
v chomoutu hlavu mít, sám nucen přeorat lán!
Věř mi, má paní, k smíchu jsem celému dvoru,
od rána do noci chci klanět se královnám,
pro úsměv tvůj škobrtat jako na potvoru,
ač moci zavázán, svůj dluh hbitě vyrovnám.
Vděčen jsem publiku v osobě panovníka,
než bych se v bachoru, knize se senem trávil,
rač ve mne naleznout zdatného stolovníka,
volem už nezvu se, abych se dřinou dávil.
Práce a robota se šaškovi zajídá,
víc sluší mu potřásat zvonivou rolničkou,
neskrblit, k dobru vše, co se v žertu pojí, dát,
jestliže štvancem být, pak za dívčí sukničkou.