|
čtvrtek 25. dubna, 11:38 Svátek má Marek
|
|
Vyhledávání
Co se kde šustne
Zajímavé foto
|
Navigace: Co se jinam nehodí
hodnocení: 4.60
 
Diskutujte!
Je spousta věcí na které tu není chlíveček
Podkategorie:
Diskuze
Komentáře a názoryUpozornění
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci. přihlášení
Nejste registrovaní? zaregistrujte se! Nezabere vám to víc jak 20 sekund a získáte množství výhod! registrace
|
zpět do na seznam příspěvků
"diskuze" na přání: 
Příspěvky v diskuzi vyjadřují názory jednotlivých diskutujících. Redakce serveru nemůže ovlivnit jejich obsah.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Jedna šaškovská etuda k pátku třináctého pro královnu, tentokrát prozměnu na aze
Provazochodec
Viděl jsem kejklíře na Zderaze
na nebi chodit si po provaze.
Věc taká o umu, o odvaze!
Nadšen (abyste byli v obraze)
večer vlakem se vracel ku Praze;
na pražcích natřásán snil si blaze.
Tvář slavnou jsem zahlédl v odraze.
(Marš rozkazem za smělost do zkazek!)
S představami se protrhla hráze.
Vybaven k odbornosti průkazem
lézt po výškách na plný úvazek?
Vize skončena do skla nárazem.
Bouli na čele hojím obvazem.
Můj ortel zní po zralé úvaze:
Nepůjdu do toho, nejsem blázen!
Za dětský nápad zaplatit draze;
jak bych se drápal, žuchl bych na zem,
rok chodil s pazourou v sádře, dlaze.
Drážní příhoda budiž důkazem.
-------------------------------------------------------------------
Nejhorší je to zastavit
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Ty mě snad donutíš hrábnout do šuplíku
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Rolničky tu všude zvoní,
když náš šašek rýmuje,
o královně, jenom o ní,
snad ji tajně miluje.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Taky sáhnu do spodního šuplíku,
kde vládnou královny a blázni.
Bláznova romance
Prchavé okamžiky štěstí bych rád
nesmazatelně do své mysli vryl.
V příběhu lásky hlavní roli hrát.
Hodně záleží mi na tom,abych byl
Tvým služebníkem,
Tvým důvěrníkem
Tvým milovníkem,
Tvým tanečníkem.
Při tanci proplouvat na lodi snů,
s vlnami hudby v pohybu meditovat
k vzrušující extázi báječných dnů.
Všemi smysly chci stále pociťovat
Tvoje doteky,
Tvoje pohlazení,
Tvoje polibky,
Tvoje odloučení.
Fascinujícím kouzlem Tvé osobnosti
naplnilo se mé nitro tisíci pocity.
Neustálý mám strach z budoucnosti
a ve svém srdci ponechávám ukryty
svoje soužení,
svoje očekávání,
svoje hledání,
svoje nalézání.
Kéž bych tak kouzelnou měl moc
a na trýznivé myšlenky zaříkání!
Vrátit běh času,den změnit v noc,
touhu ve skutečnost k zažehnání
všeho nešťastného,
všeho vylhaného,
všeho nekalého,
všeho zlého.
V divadle největší blázen bych byl,
co umí současně plakat i smát se.
I děj představení nám nikdo neurčil.
Budu toužit jenom rukou dotýkat se
Tvých vlasů,
Tvé tváře,
Tvých dlaní,
TEBE.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Můžu být zvědavá Otázka? Leželo to hodně hluboko v šuplíku?
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Také se přidávám k Otázčině chvále, je to velmi pěkný kousek.
Ač mi lyrika
mnohé neříká,
připojit musím se
k hrdličkám na římse;
úklonou hlavy
říct: Byls ten pravý
milující blázen
..
Čímž vracím se na zem.
----------------------------
Jen si tu zkouším odstavce a ne a ne ten zatvrzelý week přemluvit, horší jak mužskej.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Pro královnu
Kam až mě zavedly hrdličky
Chtěl jsem ti napsat vysvětlení,
temných vět o tón zesvětlení,
bez slz příměsi, rozezlení,
odezvu stručnou, rozuzlení.
A promlčel jsem už dvě strany,
i tichem má řeč ostré hrany,
z hrdliček za sklem černé vrány,
co chránit mají staré brány?
Odpověď hledej v rozvalinách
zbořené tvrze u Kolína,
ve smradu spáleného lina,
v ostatcích, které kryje hlína.
V paměti věků, ta tvůj rádce,
v archivech v prachu na přihrádce,
leč užít stihneš jenom krátce
jarního slunce v předzahrádce.
Zůstane navždy utajená,
hodina pravdy odbíjená
na věži času rozdvojena,
ve smrti s bytím propojena.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Pekelná sobota
Odrána nejsem probuzena,
ve špatném filmu navezena;
proč mám mít o domácnost péči,
beztak se kloudně nezavděčím;
toužím jen zpátky po posteli,
na lůžku práci nepřidělí.
Vezmu to cestou kolem dřezu,
Pamír skla nijak nepřevezu,
čili se opřu do nádobí,
to druha myslím nenazlobí.
V pelíšku rozečtenou knížku,
přívěšek ze stříbrných plíšků
na nočním stolku vedle brýlí;
tři řádky do hlavy se vryly.
Spím dlouze, četně, tuze ráda,
jen výčitka se do sna vkrádá;
probuď se, zkus jít na procházku,
pánbu rád nemá línou chásku;
vybal se z vlněného plédu,
oblož si víčka kostkou ledu.
Hrabu se s povzdechem z kutlochu,
nucena k takovým molochům.
Do šatní skříně zkusmo hmátnu,
obleču sukni, zuby zatnu,
nazuji boty na podpatku
neprovětrané už pár pátků;
s drahým do víru velkoměsta;
jsme z tolik rozdílného těsta.
V nočním baru za řevu hudby,
ve víru tance člověk zhub’ by!
Ač mírné cítím znechucení,
tvářím se, kdepak, to nic není,
provrtím zadkem várku songů,
svou spásu hledám v drinku – longu;
brčkem si rejdím po dně sklenky,
mumlám si kletby do halenky,
nadávky do výstřihu plivu,
ananas daleko má k pivu.
Předstírám pilně, jak jsem čilá,
říct přijdu, kam jsem nakročila.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Kam zavedly tě hrdličky ?
Úsměv zmrznul na rtech mých,
kam se poděl šaškův smích?
Z jeho veršů v zádech mrazí,
vše tu pokryl nános sazí.
Šašku, ty se musíš smát,
svou královnu milovat.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Přípitek
Královno, neměj žádné strachy,
i mezi lotry potkáš brachy;
dávají řádky dobrozdání,
chmury však v hlavě nerozhání.
Takový nebyl jejich úkol;
rozpoutat vády všude vůkol,
rozesít neklid ve tvé duši
jim povedlo se? To mě kruší.
O čempak tedy přesně mluví?
Ve dne smích a po nocích sůvy,
moudro bláznů svou temnou stránku
halilo vždycky do červánků.
Snad měly určit cenu času,
sepsány jenom pro okrasu,
víc šašek se v ději nešťourá,
na smír s paní panák vizoura.
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Pláču sama u rákosí,
zdravím měsíc, hvězdy prosím,
ať vzpomínku v srdci nosí,
ať se vrátí ke své víle,
políbí ji rozpustile,
ať objeví rajskou zahradu,
najdou svůj ostrov pokladů,
najdou svoje krásná místa,
kde je každá láska čistá,
kde můra zbloudilá
svými křídly hladila
jejich paže plné touhy.
Pláču sama v kukuřici,
Nevím, co mám ještě říci…
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Slíbená odveta pro Otázku
Otázka
Jsi společnicí každodenní
Do rozpaků, až k uzardění
Přivádíš, když jsi nečekaná
Usměrníš tok. Jak říční kanál
Víš. Pokládají si Tě vduchu
Či zůstáváš. Viset ve vzduchu
Někdy Tě hodně nahlas křičí
Uslyšet Tě se občas příčí
Prý si Tě sem tam doba žádá
Do myšlenek se umíš vkrádat
Pozorná jsi, rozhodně těšíš
Kladen-li na Tě důraz, děsíš
Zvídavá býváš, různorodá
I s Tebou vzácně přijde shoda
U Tebe váhám, jestli padneš
Kdy s razancí, kdy nenápadně
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Odpověď Otázce na otázku.
Je to už hodně času.
Dnes myslím na to střízlivě,
co chlapům hlavu zmotá.
Je to jako blesk a ohnivě
rázně zasáhne to do života.
Co hledal jsem na stará kolena?
Neštěstí svou tu zanechalo stopu.
podat rámě,to hodně znamená.
tak šláp jsem levou do příkopu.
Nepřál mi osud ta velká mrcha
Skončilo to po letech po pěti.
Ani netušil jsem jak čas prchá.
Smrt zanechala zprávu století
Jediná památka je pár básniček.
Na lásku,co dnes málo znamená.
Zpět domů přivedl mě chodníček
Však vítala mě jen tvář kamenná.
Léta vše léčí,i hezké chvíle.
K odpuštění je vždy naděje
a tvářit se stále provinile
Pro chlapa jsou to galeje.
JABRAKA
Re: Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.
Na víc už se radši ptát nebudu. Život je někdy pes ( a psům se za ten příměr omlouvám).