pátek 29. března, 11:24 Svátek má Taťána
Profil
Není fotka
Vyhledávání
 
Co se kde šustne
 
Zajímavé foto


Navigace: Užitková zahrada
Aktuální kategorie: help   Vše > Zahrada a květena > Zahrada > Užitková zahrada
Diskutujte! Neroste vaše zelená radost, nebo naopak roste až moc? Sdílejte s ostatními fotky, rady a zkušenosti..
 
 
 
 
Autor: SPIKE
Status: expert

Jedovaté rostliny

Datum: 09.01.2014 02:05
 
aconitum napellus.jpg
Další fotografie:

Jedovatých kytiček doma pěstujeme hodně. Některé moc nebezpečné nejsou, ale je dost i takových, které by se neměly vyskytovat v zahradách a domácnostech, kde se pohybují malé děti.

 

 

 

 

 

 

Toxikologické informační středisko přijímá dotazy 24 hodin denně sedm dní v týdnu na číslech

224 91 92 93

224 91 54 02.


Bližší informace a stručný rádce při otravách je k dispozici na webových stránkách Všeobecné fakultní nemocnice [vfn.lf1.cuni.cz] [www.tis-cz.cz]

 

[www.week.cz]

 
Upraveno 4 krát. Naposledy upravil SPIKE (26.07.2017 16:26)
 

Komentáře a názory

 
    Stránky: předchozí1234 | další
    Aktuální stránka: 3 z 4
  • Autor: SPIKE
    Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 13.07.2017 09:08
     
    final_ricinus_communis_013.jpg
    Další fotografie:

    Po čase na mě vykouknul další seznam jedovatých rostlin. Většina se všude opakuje, některé jsou neobvyklé, ale myslím, že opakování v tomto případě vůbec neškodí.

    [pmczech.webnode.cz]

     

    Koukám, že po stažení z facebooku to nebude přístupné všem, tak jsem to okopírovala celé.

    NAŠE JEDOVATÉ ROSTLINY

    Naše jedovaté rostliny

    V případě příznaků otravy je nutno okamžitě povolat lékaře. První pomocí je většinou vyvolání zvracení a podávání živočišného uhlí.

     

    1. Oměj šalamounek (Aconitum plicatum) vytrvalá prudce jedovatá bylina vysoká až 1,5 m se ztloustlým řepovitým kořenem a modro-fialovými květy tvořícími hroznovitá květenství. Patří do čeledi pryskyřníkovitých. Oměj šalamounek roste na vlhkých místech v lesích a u potoků horského pásma. Vzahradách se vysazuje jako dekorativní trvalka, vpřírodě je chráněn zákonem. Oměj obsahuje směs prudce jedovatých alkaloidů, hlavně akonitin, který je jeden z nejprudších a nejrychleji působících známých jedů. Pro člověka je smrtelnou dávkou již 3 - 4 g akonitinu. Dříve hodně používán v lidovém travičství. Při otravě akonitinem, se první příznaky dostaví za několik minut a celá otrava proběhne v několika hodinách za stálého vědomí. Smrt nastává zástavou dechu a srdce po 3 až 6 hodinách, při veké dávce i po 15 min. I těžce otrávený se může uzdravit, pokud se udrží srdeční a dýchací činnost v chodu. Podobné účinky mají inaše další druhy – oměj vlčí (A. lycocto-num), oměj jedhoj (A. anthora) a oměj různobarvý (A. varie- gatum).

    Oměj šalamounek (Aconitum plicatum)

    Foto: [www.lastura.cz]

     

    2. Durman obecný (Datura stramonium), jednoletá prudce jedovatá, až 2 m vysoká bylina, patřící do čeledi lilkovitých. Má bílé květy ve tvaru trubky. Roste na rumištích, kolem plotů a cest. Také jako plevel v dobře hnojených plodinách. Někdy bývají jeho podobně jedovaté šlechtěné odrůdy pěstovány jako okrasné rostliny v zahradách. Nejvíce alkaloidů je v žilkách a řapíku. Používán v travičství, ale také jako rostlina čarodějná, vzhledem k působení na nervovou soustavu formou halucinací. Díky velkým trubkovitým květům různých odstínů přitahuje na zahradách i v přírodě malé děti. Durman není nebezpečný jen pro své silné toxické vlastnosti, ale i díky vyvolávání silných halucinací, kdy se člověk může smrtelně zranit, např. realizací pocitu schopnosti létat, etc. Po odeznění otravy nekončící smrtí, nastupuje amnézie a zůstává jen pocit ošklivého těžkého snu. K otravě může dojít i inhalací výparů při pálení rostliny nad ohněm.

    Durman obecný (Datura stramonium)

    Foto: Petr Krása

     

    3. Rulík zlomocný (Atropa bella-donna) je prudce jedovatá statná, až 180 cm vysoká vytrvalá roslina z čeledi lilkovitých. Roste od nížin až po pahorkatiny na loukách v polostínech. Má fialové květy, ze kterých se potom stanou nádherné černé plody podobající se třešním. Je považována za nejnebezpečnější středoevropskou jedovatou rostlinu, odhaduje se, že otravy rulíkem zlomocným tvoří zhruba polovinu všech vážných otrav rostlinného původu na území České republiky. Celá rostlina je prudce jedovatá, smrt nastává utlumením srdeční činnosti a zastavou dechu. Člověk se může otrávit přímou konzumací plodů, smrtelnou dávkou jsou u malého dítěte už 3 bobule(!), u dospělého asi 10. Otrávit se dá i nepřímou konzumací přes kozí mléko či kozí maso, pokud koza tuto rostlinu sežrala.

    Rulík zlomocný (Atropa bella-donna)

     

    4. Náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora) je 40–120 cm vysoká, vytrvalá a prudce jedovatá rostlina z čeledi jitrocelovitých. Světle žluté trubkovitě zvonkovité květy s hnědými fleky uvnitř květu vyrůstají v jednostranném hustém hroznu. Náprstník najdete na loukách a v lesích hlavně v pahorkatinách. Nejvíce alkaloidů je v listech. Nejjedovatější je náprstník velkokvětý, ale i náprstník červený, žlutý a vlnatý je prudce jedovatý. Smrtelně otráví i vodu, ve které před tím byl. Smrtelná dávka pro dospělého člověka jsou již cca 3 listy, ale protože má velmi hořkou chuť, k otravám dochází velmi málo. Při otravě náprstníkem dochází k poruchám zraku a srdečního rytmu vedoucího až ke smrti.

    Náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora)

     

    5. Blín černý (Hyoscyamus niger) je 20 – 90 cm vysoká prudce jedovatá bylina, která odpudivě páchne. Má nápadné světle žlutofialové květy s tmavou výstelkou. Blín černý je hojný v teplejších oblastech na rumištích, u cest apod. Zapleveluje hnojené polní a zahradní plodiny. Ve všech částech rostliny a nejvíce v semenech jsou obsaženy prudce jedovaté alkaloidy. Proto je jakýkoliv styk s rostlinami blínu, především semeny, velmi nebezpečný a při náhodném požití kterékoli části této hořce chutnající rosliny je lékařská pomoc nevyhnutelná. Uvádí se, že smrtelnou dávkou pro dítě je požití již 10 – 20 velmi drobných semen. Ve středověku byl blín využíván jako sérum pravdy, k omámení při bolestivých operacích i jako součást kouzelných nápojů a v neposlední řadě jako účinný jed v travičství. Náhodné otravy jsou vzácné, ale velice nebezpečné! Dochází k nim při záměně kořene za kořen vzácnější kořenové zeleniny nebo semen za zrnka máku. Příznaky otravy jsou podobné jako u rulíku zlomocného (hlavní jedy obou rostlin jsou stejné) tj. tlumením srdeční činnosti a zastavou dechu..

    Blín černý (Hyoscyamus niger)

     

    6. Tis červený (Taxus baccata) je keřovitého nebo stromového vzrůstu, až 25 m vysokého, nevoní. Jako okrasná dřevina roste skoro všude. Je náš nejjedovatější strom, prudký jed taxin je v jehlicích, kůře i semenech. Růžové plody, které jsou ozdobou tisu, jedovaté nejsou, dokonce se používají na výrobu sladkého vína a dají se jíst. Semeno je nutné nerozkousnout a vyplivnout, při náhodném požití nerozkousaného semene by se nemělo nic stát. Pokud ovšem otrava nastane, projevuje se velmi rychle – nevolnost, křeče, zvracení, poruchy srdeční činnosti a poté zástava dýchání. Zaznamenány jsou smrtelné otravy po čaji z jehličí tisu nebo po žvýkání jeho větviček či jehličí. Po rozžvýkání jehliček přichází otrava a smrt tak rychle (v řádu desítek minut), že často nepomůže ani rychlý výplach žaludku. Jed je velmi nebezpečný i pro zvířata, většinou zvířata zahynou ještě dříve, než vůbec dokončí hostinu.

    Tis červený (Taxus baccata)

     

    7. Bolehlav plamatý (Conium maculatum), tato bylina dorůstá až do výšky 2 metrů. Bolehlav roste na návsích, rumištích, kompostech apod. Otravy bolehlavem jsou poměrně vzácné, protože celá rostlina má odporně hořkou chuť a při odkvétání páchne myšinou. Nebezpečí spočívá hlavně v možnosti záměny s některou kořenovou nebo listovou zeleninou či kořením z čeledi miříkovitých (tj. mrkvovité rostliny). Smrtelnou dávkoumůže být již jeden gram sušených listů bolehlavu. Hlavní účinnou látkou je koniin. Vstřebává se v trávicí soustavě i přes pokožku, otrávit se lze i při intenzívním vonění ke květům. Nejprve působí povzbudivě, posléze ale začne obrna kosterního svalstva a zástava dechu (člověk se za jasného vědomí udusí). Prognóza přežití otravy je obvykle vysoce nepříznivá. I při požití malého množství jedu (rostliny) je nutno co nejrychleji vyvolat zvracení a urychleně vyhledat lékařskou pomoc. Bolehlavu se od nejstarších dob nechvalně proslul jako travičská rostlina, pravděpodobně ní byl otráven Sokrates.

    Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

     

    8. Skočec obecný (Ricinus communis), v našich podmínkách dorůstá skočec asi dvoumetrové výšky, v tropech a subtropech až pěti metrů. Plod je tobolka s ostny ohsahůjící semena, jejich slupka obsahuje jed ricin, který způsobuje pomalou a bolestivou smrt s postupným kolapsem oběhové soustavy a otravou krve. Proti tomuto jedu neexistuje žádný protijed. Smrtelná dávka je 15 – 20 semen pro dospělého člověka, pro děti 4 – 5 semen. Je považován za nejjedovatější rostlinu na světě. Gram prudce jedovatého ricinu je 6000x jedovatější než kyanid. Dávka ricinu o velikosti jediného zrnka soli dokáže usmrtit dospělého člověka. Ricinovým jedem, který byl nanesen na špici deštníku, byl v roce 1978 v Londýně zavražděn bulharský disident Georgij Markov. Otrava se projevuje po dvou až třech hodinách příznaky podobnými chřipce, jed ricin poškozuje játra, slezinu i ledviny. Jeden z nejprudších rostlinných jedů způsobuje shlukování červených krvinek v těchto orgánech a jejich následné selhání. Smrt nastává pátý až osmý den, pokud se postižené osobě nedostane lékařské pomoci. U silnějších otrav je prognóza špatná i při maximální lékařské pomoci.

    semena skočce

     

    Skočec obecný (Ricinus communis)

     

    9. Oleandr obecný (Nerium oleander), nazývaný též bobkovnice. Až 5 m vysoký prudce jedovatý stromek s podlouhlými kožovitými listy. Jed oleandru se využíval jako prostředkem na hubení krys, potkanů a myší. Jedovatý je i med z květů oleandru. V historii byly časté otravy, kdy lidé pojídali maso opečené na oleandrovém prutu, to končí těžkou otravou a někdy i smrtí. K usmrcení dospělého člověka stačí obvykle požít jen dva listy, u dítěte list jeden. Projevy otravy jsou podobné jako u jiných jedovatých rostlin – zvracení, průjem, horečka, třesavka, závratě, křeče, srdeční arytmie. Smrt nastává zástavou srdce.

    Oleandr obecný (Nerium oleander)

     

    10. Sotorek obecný (Abrus precatorius) nazývaný též sotorek růžencový je bobovitá rostlina pocházející původně z tropů a subtropů Asie, nyní se vyskytuje také v Africe a Americe. Je známá pro svá krásná červeno-černá semena, která se používají pro výrobu růženců a šperků. Jsou však silně jedovatá, protože obsahují jed abrin. K otravě ovšem může dojít pouze v případě porušení jejich tvrdé vnější vrstvy. Otrávit se může člověk požitím narušených semen, doloženy jsou i případy, kdy lidé zemřeli po nadýchání se výparů při výrobě šperků. Otrava se projeví během několika hodin. Otrava se projevuje zvracením, krvavým průjmem, krví v moči a halucinacemi; nakonec selžou ledviny, játra a slezina. U vdechnutí se otrava projevuje dýchacími problémy, horečkou, zvracením a silným pocením; v plicích se objeví voda a nakonec dojde k úplnému selhání dýchacího ústrojí. Smrt obvykle nastává po třech až čtyřech dnech. Smrtelná dávka jsou pouhé 3 μg abrinu. Listy a kořeny jsou sladké a nejsou jedovaté, proto se rostlině lidově říká indiánská lékořice.

    Sotorek obecný (Abrus precatorius)

     

    11. Ocún jesenní (Colchicum autumnale), lidově naháček, je vytrvalá prudce jedovatá bylina z čeledi ocúnovité. Obvykle 10–20 cm vysoká s hluboko uloženou podzemní hlízou (10–15 cm pod povrchem). K otravě ocúnem může dojít zejména při neopatrnén použití rostliny v bylinkářství nebo při záměně jeho listů s listy česneku medvědího. Možná je též otrava skrze mléko ovcí a koz, které ocún zkonzumovaly. Smrtelná dávka semen činí 5-10 kousků. Obzvláštní citlivost vůči otravě ocúnem projevují děti. Jed se vstřebává pomalu, proto se první příznaky objeví 2-6 hodin po konzumaci. Jde o pálení a škrabání v ústech, potíže s polykáním, nevolnost, zvracení, průjem a střevní křeče. Dochází k silnému močení s příměsí krve. Otrava bez lékařské pomoci pokračuje pomalým ochrnutím, otokem plic s dýchacími problémy a selháváním ledvin a může vést ke smrti.

    Ocún jesenní (Colchicum autumnale)

     

    12. Rozpuk jízlivý (Cicuta virosa), je prudce jedovatá rostlina čeledi miříkovitých. Statná, 30-150 cm vysoká vytrvalá bylina, voní podobně jako petržel. Přirozeně se vyskytuje ve střední a severní Evropě, severní Asii a na severozápadě Ameriky. K otravě dochází nejčastěji záměnou nasládle chutnajícího oddenku za kořen petržele, nebo použití listí rozpuku místo listí petržele, celeru nebo pastináku. Oběťmi jsou nejčastěji děti. Smrtelnou dávkou jsou již 2 gramy kořene (oddenku). Otrava nastupuje velice rychle, často se první příznaky objeví již po několika minutách. Objevují se pálivá bolest v ústech a hrdle a zvracení, následně křeče a srdeční a dýchací obtíže a smrt. V případě otravy je nutný okamžitý převoz do nemocnice. U silnějších otrav je prognóza špatná i při maximální lékařské pomoci. V severní americe se vyskytuje velmi jedovatý příbuzný Rozpuk skvrnitý (Cicuta maculata).

    Rozpuk jízlivý (Cicuta virosa)

     

    ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

    Pod čarou ve zkratce pár dalších, na které by jsme si měli dávat také pozor.

     

    Kulčiba obecná, lidově strom smrti. Tento východoindický strom rodí semínka, obsahující jeden z neprudších jedů – strychnin. Ten je silně hořký a náhodná otrava je proto vzácná. Strychnin byl také oblíbenou součástí šípových jedů kurare, byl používán v lékařství i jako dopingová látka ve sportu, dodnes se používá v nástrahách na hubení hlodavců. Při otravě dochází k prudkým křečím a smrt následuje po úplném ochrnutí dýchacího centra.

     

    Bolševník velkolepý vážně rozvrací ekosystém a také svými fototoxickými látkami způsobuje velmi ošklivé podráždění lidské kůže. Kontakt rostliny s kůží způsobuje velmi bolestivé a špatně se hojitelné puchýře, i samotné výpary z pokosených rostlin vyvolává nevolnost a závratě.

     

    Vraní oko čtyřlisté, v lese se často plete s krásnou velkou borůvkou. Jde o rostlinu s prudkými jedy, ale v trávicím traktu se špatně vstřebávají. Chuť bobulí je víceméně odporná a rostlina nepříjemně zapáchá, takže otravy jsou vzácné i u dětí.

     

    Jmelí, je parazitující rostlina, která v listech a větvičkách (ne v bobulích) ukrývá toxické směsi proteinů. Při požití nastávají velmi bolestivé krvavé průjmy, křeče a zvracení.

     

    Koukol, se vysévá v zahradách jako ozdobná letnička, dříve byl plevelem v obilí a mohl obilí po semletí kontaminovat svými jedovatými semeny, s negativním dopadem na zdraví lidí a případně i zvířat obilím živenými.

     

    Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) neboli zlatý déšť je okrasný keř nebo strom s převislými větvemi Je jedovatý, po požití již několika semen může nastat nepříjemná otrava.

     

    Vistárie (Wisteria) je jedovatá okrasná popínavá dřevina. Nejjedovatější jsou její semena, která má uložena v luscích. Ty si mohou hlavně děti splést s fazolovými lusky a ochutnat je, pouhá dvě semena mohou dítě zabít, dospělého člověka asi deset semen. Po pozření semen se objeví nevolnost a křeče. I přes lékařskou pomoc trvá zhruba týden než tyto problémy zmizí.

     

    Rododendron (Ericaceae) je nádherný okrasný keř. Bohužel jsou také velmi jedovatý. Nejnebezpečnější jsou listy. V nich je obsažen jed andromedotoxin, který způsobí nevolnost, potíže a dýcháním a zástavu srdce. Z listů si často sebevrazi připravují vražedný čaj.

    Rododendron (Ericaceae)

    Foto: Bernt Rostad

     

    Narcis (Narcissus) patří mezi první jarní kvetoucí rostliny. Jedovatou částí narcisu je cibulka. Jsou zaznamenány případy, kdy si ji lidé spletli s cibulí, která se používá v kuchyni. Když si cibulky zkonzumují, dostaví se nevolnost a křeče, které po několika hodinách končí smrtí. Šťáva z rostliny způsobuje nepříjemnou vyrážku, proto bychom měli s narcisy pracovat s rukavicemi.

     

    Hortenzie velkokvětá (Hydrangea macrophylla) je oblíbená okrasná rostlina s květy všech možných barev. Nejjedovatější jsou u hortenzie její krásné květy. Jed hydragin má podobné účinky jako třeba kyanid. Nejprve přijde nevolnost a celková slabost. Jed poté začne působit na krevní oběh a srdeční rytmus. Úmrtí není časté, dnešní medicína poskytuje protilátky. Lidé s citlivou pokožkou by se hortenzie neměli moc dotýkat, může jim způsobit vyrážku.


    Chryzantéma (Chrysanthemum) jako jedny z mála rostlin kvetou na podzim. Květy jsou různě zbarveny. Není znám jediný případ, kdy by člověk po jejich konzumaci zemřel. Ovšem především citliví lidé by měli být před ní napozoru, může vyvolat alergickou reakci, zčervenámí kůže, puchýře.

     

    Dieffenbachie, je jedovatá rostlina, běžně pěstovaná jako dekorace. Děti a domácí zvířata by měli být před touto rostlinou chráněnz, protože jim při případném sežvýkání listu oteče krk a mohou se udusit, naštěstí se dá otrava velmi úspěšně vyléčit.

    Dieffenbachie, Foto: Wikimedia Commons

    Foto: Wikimedia Commons

     

    Tabák virginský (Nicotiana tabacum) - nepřímo má na svědomí nejvíce lidských životů, na následky kouření ročně umírá několik miliónů lidí.

     

    Za zmínku stojí i další jedovaté rostliny, z těch známých např. lilek černý, přeslička lesní nebo bahenní, vlaštovičník, břečťan, blatouch, kosatec, pryskyřník, škumpa, okrasný tabák (Nicotiana alata), zimostráz (Buxus sempervirens), třemdavy, konvalinky (Convallaria majalis) a mnoho dalších, méně známých. Z pokojových květin pozor na brambořík, klívii, fíkusy, fuchsii nebo vánoční hvězdu. Slabě jedovatý je také jalovec (Juniperus communis), cypřiš (Chamaecyparis) a túje (Thuja).



    Více zde: [pmczech.webnode.cz]

     
    Upraveno 1 krát. Naposledy upravil SPIKE (13.07.2017 09:09)
     
  • Autor: Reklama

    Re: Jedovaté rostliny

     
     
  • Autor: vimrova
    Status:

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 13.07.2017 09:14
     

    SPIKE díky, třeba o hortenzii jsem to nevěděla eye rolling smiley

     
  • Autor: SPIKE
    Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 23.07.2017 22:47
     
    2159266_brslen-bobule-v0.jpg

    Jedovaté bobule

    [hobby.blesk.cz]

     
  • Autor: drahus
    Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 24.07.2017 14:50
     

    Je kdoulovec také jedovatý a jeho plody?

     
  • Autor: SPIKE
    Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 24.07.2017 15:25
     

    Kdoule jsou jedlé, dokonce se používají na marmelády. Ale jak je to s jedlostí té okrasné rostliny, to nevím, ale řekla bych, že jedovaté to nebude, spíš nechutné.

     

    Tady píšou, že jedovaté jsou hlohyně. Ale to asi trochu přehánějí. My je jako děti jedly. Ne moc, protože to není žádná extra pochoutka, ale stejně jsme je žvýkaly. Asi v nich budou nějaké látky, když hloh je bylinkou léčící srdce, ale tolik se toho asi sníst nedá, aby to mělo nějaké následky.

    Stejně tak pámelník. Ten je výborný na léčbu močových cest. Když jsou na keřích plody, tak si 2-3 zobnu. Taky žádná pochoutka, takže to jím za účelem posílení zdraví.

     
  • Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 24.07.2017 16:15
     

    Tak pámelníkby mě nikdy nenapadl, že by mohl být k jídlu, ale hlohu jsme snědli kvanta, jím ho doteď, přijde mi jako malá jablíčka.

     
  • Autor: drahus
    Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 24.07.2017 19:16
     

    Hloh jsme také baštili ve velkém winking smiley A něco, co sem nepatří - jako haranti, protože nebyly žvýkačky, jsme žvýkali pryskyřici, ale i asfalt. Říkala jsem to tuhle manželovi a taky tak grinning smiley grinning smiley grinning smiley

     
  • Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 24.07.2017 19:20
     

    Aha já neznalec, až teď jsem zjistila rozdíl mezi hlohem a hlohyní. Tak my jedly hloh.

     
  • Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 24.07.2017 19:24
     

    Hloh je na snížení tlaku winking smiley

     
  • Autor: SPIKE
    Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 24.07.2017 19:35
     



    jaja99 napsal(a):

    Aha já neznalec, až teď jsem zjistila rozdíl mezi hlohem a hlohyní. Tak my jedly hloh.

    Jájo, já používám název holhyně pro plody stromu zvaného hloh, takže v tom mám (i dělám) taky trochu bordel. Nakoukla jsem do wikipedie a tam těm plodům říkají hložinky (asi správně).

    Podobně jako s kdouloní a kdoulovcem... winking smiley

     
    Upraveno 1 krát. Naposledy upravil SPIKE (24.07.2017 19:36)
     
  • Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 24.07.2017 19:40
     

    JJ jím hložinky :-)

     
  • Autor: babkaela
    Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 24.07.2017 21:26
     

    Hložinky jím taky, kdoulovec by měl mít jedlé plody stejně jako kdouloň [prima-receptar.cz]

     
  • Autor: drahus
    Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 24.07.2017 22:07
     

    Elo, děkuji smiling smiley flower smiley

     
  • Autor: bosk
    Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 25.07.2017 17:06
     



    drahus napsal(a):

    Hloh jsme také baštili ve velkém winking smiley A něco, co sem nepatří - jako haranti, protože nebyly žvýkačky, jsme žvýkali pryskyřici, ale i asfalt. Říkala jsem to tuhle manželovi a taky tak grinning smiley grinning smiley grinning smiley

    My jsme si zase dělali žvindy ze zrní (pšenice) a hloh jsme jedli taky.

     
  • Autor: SPIKE
    Status: expert

    Re: Jedovaté rostliny

    Datum: 15.08.2017 14:26
     

    Barevné plody našich dřevin: brslen, hloh, kalina, střemcha, trnka, svída…

    S rozvojem cestování poznáváme nejen daleké kraje, ale i cizokrajné rostliny. Známe však dobře, co nám roste přímo za domem?

    Trnka obecná (Prunus spinosa)

    K naší krajině určitě patří i neprostupné, pichlavé porosty trnky. V časném jaru bílými květy oživují stráně. Plody bývají naopak obvykle ukryty v listech. Jsou to kulaté, černé a ojíněné peckovice svíravě trpké chuti, jež omezuje jejich využití v kuchyni. Po přejití prvním mrazem se z nich však vyrábí výborné víno či pálenka.

    Trnka obecná (Prunus spinosa)

    Hloh (Crataegus)

    V létě a zejména na podzim se probarvují keře na stráních; přímo září do kraje. Velmi hojné jsou u nás hlavně na sušších slunečných místech hlohy. Pokud mají dostatek prostoru, narůstají v letité, široké a trnité keře. Bílé voňavé květy, které mají prokázané léčivé účinky, jsou koncem května hojně navštěvovány hmyzem všeho druhu. Hlohy patří do příbuzenstva jeřábů, ale i třeba jabloní. Jejich drobné červené plody jsou morfologicky malvice. Nejsou jedovaté, ale k jídlu se nepoužívají, jejich chuť je moučnatá. Na našem území se vyskytuje několik druhů hlohů, nejčastěji je to hloh obecný (C. laevigata), který má uvnitř plodu dvě semena. Méně obvyklý je pak teplomilnější hloh jednoblizný (C. monogyna) se semenem jediným.

    Hloh (Crataegus)

    Brslen (Euonymus)

    Středně velký keř brslenu evropského (E. euonymus) má na jaře nenápadné žlutozelené květy, ale plody po prázdninách mohou červeně zářit na dálku. Pro zvláštní čtyřhranné uspořádání mají lidový název „biskupské čepičky“. Jen na jižní Moravě pak roste po všech stránkách drobnější brslen bradavičnatý (E. verrucosa). Ty bradavičky jsou na větvičkách a připomínají puklice. Brsleny jsou silně jedovaté.

    Brslen (Euonymus)

    Bez (Sambucus)

    Takřka obecně rozšířený a známý keř osídlující zejména výživnější půdy je bez černý (S. nigra). Roste i ve vlhkých lesích, ale po velkých povodních roku 1997 a 2002 se ukázalo, že delší zaplavení nevydrží. Pro využití v kuchyni se sbírají voňavé bílé květy i černé plody. Jeho příbuzný je chladnomilný, drobnější a také docela hojný, ale málo známý bez hroznatý neboli červený (S. racemosa). Kvete nenápadně zelenožlutě již od dubna, výrazně červené plody se objevují v létě a jsou jedovaté.

    Bez (Sambucus)

    Růže (Rosa)

    Na stejných místech jako hlohy rostou hojně též divoké růže. Nejčastěji je to růže šípková (R. canina) nebo druhy jí velmi blízce příbuzné. V květnu se její značně ostnité větve obalí světle růžovými či bílými květy a od konce srpna se zvolna probarvují do červena šípky, jež mohou mít značně různý tvar i velikost. Na čaj se ovšem hodí všechny. Další druhy růží jsou již podstatně méně časté. Na vlhkých polostinných místech v podhůří roste růže převislá neboli alpská (R. pendulina), která má na skoro nepíchajících větvích podlouhlé šípky. Vzácná růže májová (R. majalis) je chladnomilnější a asi metr vysoký keřík zdobí pouze nemnoho kulatých drobných šípků. Naopak na teplých místech roztroušeně roste růže galská (R. gallica). Má z našich druhů největší květy sytě růžové barvy a výrazné vůně, šípky jsou však nevelké, kulaté, červené, nezajímavé. Jedině růže bedrníkolistá (R. spinosissima), vzácný teplomilný druh nízkého vzrůstu s bílými květy, má šípky tak černé, že připomínají spíše borůvky.

    Růže (Rosa)

    Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)

    Nevelký keř známe spíše z živých plotů. Roste ovšem na teplejších místech i divoce. Má kopinaté listy, které vydrží dlouho do zimy. Kvete úhledně bíle, plody jsou pak kulaté, přímo uhlově černé a pro člověka mírně jedovaté.

    Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)

    Kalina (Viburnum)

    Dvě naše domácí bíle kvetoucí kaliny mají naprosto odlišné požadavky na životní prostředí. Kalinu obecnou (V. opulus) s hluboce laločnatými měkkými listy a se zářivě červenými plody zastihneme nejspíše na vlhkém břehu potoka. Jen v teplých oblastech je možno v naší přírodě potkat kalinu tušalaj (V. lantana) s vejčitými tužšími listy. Její červené plody brzo ztrácejí na kráse a černají. Plody obou kalin nejen nepříjemně voní, ale jsou i slabě jedovaté.

    Kalina (Viburnum)

    Svída (Cornus)

    Na místech značně rozdílných u nás rostou dva druhy svídy. Téměř všude najdeme bělokvětou svídu krvavou (C. sanquinea) s černými drobnými plody v početných plodenstvích, které ale nejsou jedlé. Červeně vybarvené jsou větve, což lze pozorovat nejlépe v zimě na pozadí napadaného sněhu. Příbuzná svída dřín neboli dřín obecný (C. mas) má s předešlým druhem podobný jen vejčitý list. Z velkých keřů v naší přírodě začíná kvést nejdříve, někdy již na konci února. Množstvím drobných žlutých květů láká včely. V srpnu se pak objeví sytě červené, až 2–3 cm velké vejčité plody, které obsahují jedno velké semeno. Plody jsou jedlé, kyselé a zdravé. Dřín ovšem roste jen v nejteplejších oblastech Čech a Moravy.

    Svída (Cornus)

    Zimolez (Lonicera)

    Z u nás rostoucích druhů zimolezu je nejčastější velmi nenáročný zimolez pýřitý neboli obecný (L. xylosteum). Středně vysoký keř má bíle nažloutlé květy, z nichž se vytvářejí drobné kulaté, sklovitě světle červené plody. Naopak černé plody má v horských oblastech roztroušený zimolez černý (L. nigra). Dobrým poznávacím znakem těchto zimolezů je, že plody obou druhů často po dvou srůstají u stopky. Tyto zimolezy jsou považovány za mírně jedovaté.

    Zimolez (Lonicera)

    Střemcha obecná (Prunus padus)

    Roste na stejně mokrých místech jako kalina obecná a vytváří vysoké keře. Bílé květy v převislých rozvolněných hroznech až omamně voní. Mění se v drobné černé jedovaté plody.

    Střemcha obecná (Prunus padus)

    Další keře, domácí i cizokrajné

    Přehled upozorňuje jen na ty nejhojnější či nejzajímavější druhy listnatých keřů s dužnatými plody. Při troše štěstí uvidíme v přírodě i další, které určíme podle některého botanického klíče – například dřišťál obecný (červené plody), krušinu olšovou (černé), řešetlák počistivý (černé), višeň křovitou (červené), mahalebku obecnou (černé), lýkovec jedovatý (červené), skalník celokrajný (červené).
    Pokud se po naší krajině pozorně porozhlédneme, zjišťujeme, že keře mají plody převážně červené, v menší míře černé.
    Keře cizokrajné, které občas místy zplaňují, přinášejí však plody i jiných barev – známý až plevelivý pámelník bílý (Symphoricarpos albus) má plody opravdu bílé, stejně jako svída výběžkatá (Cornus sericea); obě dřeviny pocházejí ze Severní Ameriky. Kustovnice cizí (Lyceum barbarum) ze Středomoří má zase vejčité oranžové plody a zejména kolem cest nalezneme mohutné keře myrobalánů (Prunus cerasifera) s jedlými, ale kyselými plody barvy žluté, oranžové i fialové. Dostaly se k nám z přední Asie jako podnože pro švestky.

    Autor Jiří Žlebčík.

     
Upozornění
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci. přihlášení

Nejste registrovaní?
zaregistrujte se! Nezabere vám to víc jak 20 sekund a získáte množství výhod! registrace
 
 
 
Zajímavé foto
Zajímavé diskuze
Barbra a Daniel

adoptivní děti WEEKu
 
 
 
Příspěvky v diskuzi vyjadřují názory jednotlivých diskutujících. Redakce serveru nemůže ovlivnit jejich obsah.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.



RSS vše - RSS vše - Diskuze - RSS - Užitková zahrada (Diskuze)

Přidej na Seznam    
 
(c) 2006-14 Week.cz | Kontakt - Podmínky užívání - Nápověda
 
Tento server používá software Phorum.