S dostatečným přestihem jedeme na letiště a doufáme, že se nebude opakovat včerejší situace, kdy stejný let do Váránasí byl o 4 hodiny opožděn. Je to teď docela běžné, protože smog dost vážně ohrožuje letový provoz. Obsazujeme většinu židlí u stolků letištní kavárny a Blanka kontroluje odletový čas nejen na světelné tabuli, ale i u pultů odbavení. Běhá stále sem a tam a má s tím dost starostí. Po delší chvíli přichází s jobovkou - náš let není jen opožděn, ale úplně zrušen. Jednou z možností je další let, ale ten je plně obsazen. Nezbývá, než doufat, že se nějaká místa uvolní a my odletíme s několikahodinovým zpožděním. Je nás ale celkem 9. Popíjíme kávu a čekáme... Blanka stále odbíhá kontrolovat stav obsazenosti letadla. A souběžně se snaží nastínit náhradní program, kdyby se nám odletět nepodařilo. Po spoustě telefonátů a mailů se daří přebukovat ubytování po naší další trase. Místa v letadle se stále neuvolňují, tedy aspoň v počtu, který my potřebujeme. Cestovka Blance schvaluje změnu v programu. Není to tedy žádná zásadní změna, "jen" prostě pojedeme naší plánovanou poznávací cestu v opačném pořadí. Nejdřív tedy projedeme místa, která jsme měli v plánu navštívit mikrobusy. A původně plánovaný odlet do Váránasí se přesune na konec cesty.
Dnešní den tedy trávíme čekáním a pak jízdou. Cílem dnešní cesty je Ágra. Asi vám to jméno města moc neřekne. Mně taky bylo velkou neznámou. Ale dnes už vím, že právě tady je asi nejznámější a nejnavštěvovanější památka Indie - slavný Taj Mahal (Tádž Mahal). Asi právě tohle místo bylo impulsem, proč jsem se vydala na tuhle poznávací cestu do Indie. Těším se, až tu nádhernou a impozantní stavbu uvidím na vlastní oči a docela zblízka. Ale to až zítra. Do města se dostáváme až se západem slunce. Hotel je dost slušný. Hned vedle je díllna na zpracování mramoru technikou pietra dura, což je obdoba dřevěné intarzie. Tedy do mramoru se opatrně a velice pracně vyškrabují předkreslené vzory. Musí se to dělat opatrně, aby se kámen neštípal. Pak se do těch prohlubní vsazují obroušené kousky drahokamů a polodrahokamů. Dnes se tam většinou přilepují, ale prý se to dělá i tak, že se mramorový podklad hodně zahřeje, pak se tam vloží ty barevné kameny a po vychladnutí (a tedy i smrštění) mramoru tam už pevně drží. Šíleně pracné, ale ty finální výrobky jsou úžasné. Touto technikou byl vyzdoben právě Tádž Mahal.
No a teď už jen rychle navečeřet v hotelové restauraci a pak spát, abychom ráno byli schopní putování po památkách.
Nejdříve vyrážíme k Červené pevnosti (Lal Kila). Jmenuje se úplně stejně jako ta v Dillí, i hodně podobně vypadá. Je to komplex budov z červeného pískovce. Pobíhá tam spousta opic. Ale už tradičně je vše zahaleno v mlžném smogu. Je chladno, lezavo a nevlídno. Díváme se směrem, který nám Blanka ukazuje, ale marně napínáme zrak, Tádž Mahal vidět není, což by se nám za příznivého počasí poštěstilo. Po prohlídce pevnosti se ohřejem v kavárně a pozveme ke stolu i našeho řidiče. Je potěšen, nebývá to zvykem. On si většinou sedá někam stranou.
Konečně tedy Tádž Mahal - je na seznamu památek UNESCO, proto si hlídají určitou ekologii. Ač je všude kolem běžný smog produkující provoz, poslední kousek cesty musíme absolvovat elektrovláčkem, koňským spřežením, nebo pěšky. Prostě vlk se nažere a koza zůstane celá. Je přísný zákaz do objektu vstupovat s čímkoliv k jídlu, pití, nesmíme mít žvýkačky, prostě divná buzerace. Blanka až u vchodu zjistí, že mají zas trochu jiná pravidla a že ji tam nevpustí ani s klávesnicí laptopu. Odbíhá s ní ke stánkům a svěřuje ji jednomu prodavači do úschovy a doufá, že se s ní po prohlídce opět setká. Procházíme opět bezpečnostními turnikety a rentgenovou bránou. Padnutí na zadek a ztráta řeči při pohledu na Tádž Mahal se nekoná, protože ta úžasná budova se jen nejasně rýsuje v mlze. Škoda. Tádž Mahal je vlastně hrobkou, kterou nechal postavit Šáhdžahán v polovině 17.století na památku své krásné mladé ženy, která zemřela při porodu 14.dítěte. Jeho žena se jmenovala Mumtáz, Tádž je tedy zkratka jména trochu pozměněnou, protože Indové špatně vyslovují a pletou si hlásky "z" a "dž". Snažím se udělat nějaké klasické snímky přes vodní kanál před palácem, ale v té mlze a davech turistů to fakt nejde. Doufáme aspoň, že takzavný a samozvaný profesionální fotograf nám udělá skupinové foto formou fotomontáže do snímku paláce s krásně modrým nebem. Ale doufali jsme zbytečně, fotka je stejně šedivá, jako jsou ty naše amatérské.
Procházíme i vnitřním palácem, kde je hrobka.Nesmí se tam fotit, je třeba být tiše... Ale blesky fotoaparátů stejně co chvíli bleskají a do toho ječí píšťalky dozorců a uši rve jejich křik, že fotgrafování je zakázáno. Zpět jdeme pěšky a v budově, kde jsou pokladny, navštívíme místní kavárnu, abychom si dali aspoň masala čaj. Ovšem bez opětovného zásahu Blanky v kuchyni bychom se ho asi nedočkali.
Cestou zpět zastavujeme u sikhského chrámu, kam nás pozval náš řidič, aby se nám odvědčil za odpolední pozvání ke společnému pití kávy. Zajistí nám vstup i do míst, kam bychom se bez něj nedostali. Je to od něj milé. Vidíme i to, jak v chrámech podávají zdarma jídlo chudým lidem. Je možné takhle přijít do chrámu a požádat o jídlo. Vcházíme i do místností, kde sedí svatý muž v modlitbách.
Opět večeříme v hotelu. Zítra pokračuje naše cesta dál.
Další den jedeme směrem k Džajpuru (Jaipuru). Cestou se zastavíme ve Fatéhpur Síkrí. Je to pevnost a městečko, které bývalo hlavním městem. Jeho zakladatel Akbar Veliký město opustil, když se ztratila podzemní voda a město zůstalo bez dodávky pitné vody. Trochu tam bojujeme s neodbytnými prodavači suvenýrů. Zkouší to stále, dokud nemizíme za vstupem do pevnosti. Nejvíc nás pobavil jeden z místních mužů, který nás chtěl (samozřejmě za úplatu) doprovázet. Když zjistil, že jsme z Česka, pochlubil se, že má v právě v Česku přítelkyni Kamilu. Hrdě vylovil z kapsičky fotku a ukazoval nám "Kamilu". Na fotce bylo jízdní kolo a u něj byly vidět dvě asi dívčí nožky, ovšem bez těla a hlavy. No pěkná Kamila. :-D
Musíme mít i domorodého oficiálního průvodce. S námi si vydělá peníze dost lehce, protože Blanka vypráví o historii místa sama. Ale toho průvodce mít musíme. Už prý sem na ni volali i policii, když si ho nevzala. Ale jak sama rozumí hidnsky, ví, že průvodce často vykládá nesmysly, tak nás jen mlčky doprovázel. Za mírný peníz shlédneme i skok do studené vody nádrže. To tam na turisty čekají dva místní hoši. Jeden skočí a druhý nás jde hned skásnout.
Ještě nás čeká velký kus cesty, tak hned po prohldíce pokračujeme dál. Vyslovujeme přání, zda bychom mohli zastavit v nějaké škole, když bude při cestě, že bychom se tam rádi podívali. A taky bychom rádi viděli i místní vesnici a život v ní. Řidič přikyvuje, že to je možné. Po nějaké době jsme projeli kolem větší školy, tak tam odbočujeme a zkoušíme se tam dostat. Jenže nějaký vrátný nám říká, že dnes už je po vyučování a škola je prázdná. Škoda. Budova nás tolik nezajímá, spíš jsme chtěli vidět vyučování a žáky. Ale hned kousek od školy jsme viděli i vesničku, tak zajíždíme tam, ikdyž řidič se tomu brání a říká, že má obavy, že nás tam mohou pokousat psi. Nebo nás tam mohou okrást. Psi, které jsme potkávali v Dillí i v mnoha pevnostech, byli klidní, až neteční, tak si říkáme, že přehání. Sledujeme první domky vesnice a hromady sušeného a sušícího se kravského trusu. Tvarují ho do podoby "koláčů" a suší na slunci. Pak je z toho levné a ekologocké palivo. Místní výrostci už naše auto zaregistrovali a přibíhají k nám. Řidič auto otáčí a chce zajet do vesnice, ale mladíci dost divoce buší na okýnka, tak nás přechází touha po poznávání domorodého života a zbaběle odjíždíme pryč, aniž jsme vystoupili z auta. Myslím, že měl řidič pravdu a že bychom asi byli oškubaní o vše, co bychom u sebe měli.
Ale přece jen něco ze života těch obyčejných Indů uvidíme. Zajíždíme k jednomu z vysokých komínů, kterých je tu kolem silnice vidět spousta. Jsou to komíny cihelen, kde vypalují cihly. Krajina kolem je celá rozrýpaná, jak tam dolují hlínu. Z ní dělají cihly jako bábovičky. Suší je na slunci a pak odvážejí či odnášejí k peci, kde se vypalují do konečné podoby. Dělníci bydlí ve dvou řadách domků. No domků, spíš jednoduchých ubytoven. Je to dlouhý domek s mnoha vchody. V každém vchodu žije jedna rodina. Je to velice jednoduché bydlení, ale aspoň mají střechi nad hlavou a práci, ikdyž velice těžkou a zcela určitě nepříliš dobře placenou. Ale tahle vesnická bída na mě nepůsobí tak beznadějně jako ta ve městech. Děti jsou družné, často až moc. Když se vracím do mikrobusu pro bonbony a nafukovací balonky, hned je kolem mě celý chumel dětí. O nějakém rodělování bonbonů nemůže být řeč. Jejich ruce se noří do pytlíku s bonbony a za chvíli vše skončí na zemi, kde se o to poperou. Procházíme tou jedinou uličkou mezi domky a dovolují nám i nahlédnout dovnitř. Jeden klučík dost pláče. Prý je vyděšený, že vidí bílé lidi, první v jeho životě.
Už za tmy přijíždíme do hotelu, kde strávíme silvestrovskou noc. Je to hotel kousek před Jaipurem. Tam se hotel sehnat nepodařilo, tak nocujeme tady. Ač při shánění hotelu byl tenhle téměř obsazený a dělali drahoty, že se pro nás už místo nenajde, tak tady zjišťujeme, že kromě naší malé skupinky bude ve velkém hotelu jen jedna indická rodina (tedy rodiče a dítě) a jeden mladý indický pár. A pro těch několik lidí je nachystané silvestrovské menu, venku oheň a divoká diskotéka. Proklínáme indickou zálibu v hluku, protože reproduktory jedou na maximum a nám se úplně otřásají okna. Je jasné, že dřív spát nepůjdem. Nakonec si i zatancujeme. Taková polka na indickou hudbu je zajímavá. Brzy po půlnočním přípitku odcházíme a doufáme, že se personál neopije zbytky piva a nebude řádit až do rána. Asi v 1 hudba konečně umlká.
Probouzíme se do nového rána i nového roku.
Upraveno 3 krát. Naposledy upravil SPIKE (25.02.2015 13:06)
Re: INDIE 2014 - Ágra
Dekuji za pokracovani.Koukam s temi vnucenymi pruvodci to je jak v Severni Koreji.
Re: INDIE 2014 - Ágra
Ono je to docela asi všude ve světě běžné, že musí být domorodý akreditovaný průvodce. Tady to bylo jen na tom jednom místě, ale dá se čekat, že to brzy zavedou všude. Pamtuju si, že v Bangkoku nám průvodce dával informace v autobuse a na ulici před palácem, uvnitř nesměl. Říkal, že už tam měl kvůli tomu opletačky s policií, že už si to hlídá.
Re: INDIE 2014 (2.část) - Ágra