pátek 29. března, 00:53 Svátek má Taťána
Profil
Není fotka
Vyhledávání
 
Co se kde šustne
 
Zajímavé foto


Navigace: Co se jinam nehodí
hodnocení: 4.60
Aktuální kategorie: help   Vše > Ostatní a volné téma > Co se jinam nehodí
Diskutujte! Je spousta věcí na které tu není chlíveček
 
 
Podkategorie:
 
 
 
Autor: Anavi
Status: expert
Výsledné hodnocení: 5
Klikni pro filtrování
Tagy: blb

Co jste se kde dočetli zajímavého...

Datum: 21.09.2007 09:39
 
 

Komentáře a názory

 
    Aktuální stránka: 4 z 20
  • Autor: Evca
    Status: expert
    www.evciny-stra..

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 18.11.2007 19:51
     
    Taky bych se nechala zajistit.Ale zrovna od Paroubka???grinning smiley
     
  • Autor: Reklama

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

     
     
  • Autor: Anavi
    Status: expert

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 18.11.2007 22:25
     

    EXKLUZIVNĚ: V Česku se prodává hračka, která může zabíjet

    DNES 21:05

    PRAHA - V českých obchodech se objevila další nebezpečná hračka z Číny. Výrobek se jmenuje Bindeez a jeho součástí jsou drobné kuličky obsahující nebezpečný gama-hydroxybutyrát, které se při kontaktu s vodou dokonce rozkládají.


    Bindeez je sada barevných kuliček a aplikátoru, kterým je děti umisťují do připravené kulisy a tvoří barevné obrázky. Kamenem úrazu jsou právě tyto kuličky. Jsou malé, a děti je můžou vdechnout. Při kontaktu s vodou se navíc jejich povrch rozkládá a lepí na své okolí. Daleko nebezpečnější je ale látka, kterou uvolňují.

    „Gama-hydroxybutyrát neboli Tekutina X je oblíbená taneční droga, která při předávkování může způsobit i křeče, ztuhlost svalstva a ztrátu vědomí, vedoucí až k smrti. Musíme si ale uvědomit, že u dětí stačí mnohem méně. Je to jako s kořalkou, dva panáky člověka rozveselí, ale šestileté dítě mohou i zabít,“ říká Ivan Douda ze společnosti Drop In.

    V mnoha zemích už hračku zakázali

    Hračku už zaregistrovaly a okamžitě zakázaly úřady v Německu, Švýcarsku a Austrálii. Čína jako země původu zakázala i její export, opatření však přišlo příliš pozdě.

    Ve Spojených státech Úřad pro ochranu spotřebitele stáhl z oběhu již čtyři miliony těchto sad poté, co některé děti po spolknutí nebezpečných kuliček upadly do kómatu. Podobné případy hlásí i Austrálie. Odtud také hračka pochází, firma Moose Enterpeises za ní dokonce dostala ocenění Hračka roku 2007. Barevné kuličky jsou letošním hitem, není problém je koupit jak na internetu, tak ve většině českých hračkářství, ta nabízejí hned několik verzí výrobku.

    Rodiče, kteří dětem hračku koupili, však nemusí věšet hlavu. Podnět k chemické analýze kuliček už obdržela Česká obchodní inspekce, tento týden se jimi začne zabývat i Úřad hlavního hygienika. „Zatím se zaměřujeme na výrobky určené dětem do tří let, pravidelné inspekce probíhají i v obchodech, nabízejících výrazné slevy. Ani do jedné z kategorií však Bindeez nespadají, proto nám unikly,“ řekl Deníku hlavní hygienik Michael Vít. Určitou naději ale vidí v nové evropské směrnici, vyžadující povinnou kontrolu všech výrobků určených dětem do čtrnácti let.

     
  • Autor: Evca
    Status: expert
    www.evciny-stra..

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 19.11.2007 08:15
     
    Tak to naštěstí doma nemámetongue sticking out smiley
     
  • Autor: Anavi
    Status: expert

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 19.11.2007 10:12
     

    Neumím posoudit, kde je pravda, každopádně těch rodičů mi je líto za každých okolností sad smiley

    Ministerstvo brání léčbě Filipa Němce

    DNES 6:00

    Cizkrajov – Rozčarování a chvíle zklamání prožívají v těchto dnech rodiče Filipa Němce z Cizkrajova na Jindřichohradecku. Ministerstvo zdravotnictví se nechalo slyšet, že zřejmě nepovolí experimentální léčbu 12letého Filipa, který je už víc než čtyři roky ve stavu bdělého bezvědomí.

    Filip se před čtyřmi lety málem utopil na školním výletě v Jemnici. Učitelé, kteří měli dát na děti pozor, nedělali svou práci a chlapec byl asi čtvrt hodiny pod vodou. Má natrvalo poškozený mozek.

    Je tu šance, že by mohl podstoupit léčbu, která by mu mohla alespoň část poškozených buněk v mozku obnovit, ministerstvo se teď ale zdráhá vydat potřebné razítko.

    „Zřejmě to povolení na transplantaci nedáme, protože není zaručené, že by to tomu chlapci skutečně pomohlo. Ať raději rodiče použijí peníze, které by vynaložili na operaci, na zkvalitnění života dítěte,“ vzkazuje mluvčí ministerstva Tomáš Cikrt. S tím se rodiče Filipa, ze kterého se stal naprostý invalida a péče o něj vyjde měsíčně na 30 tisíc korun, rozhodně nehodlají smířit.

    „Přístup úřadů nechápu a ani to, proč nám dělají potíže, když si léčbu stejně budeme muset draze zaplatit. Ministerstvo to nebude stát ani korunu,“ nechápe přístup úřadů maminka postiženého chlapce Martina Němcová.

    V létě na viníkovi úrazu svého syna - základní škole v Cizkrajově - vysoudila rodina 15milionové odškodné, které po složitých peripetiích nakonec i dostala. Peníze chce použít hlavně na léčbu syna. Původně mohl Filip podstoupit transplantaci v Dominikánské republice, která by tam vyšla na zhruba 3 miliony korun. Během léta se ale naskytla možnost transplantaci provést v České republice a Němcovi si mysleli, že mají konečně vyhráno.

    „Když už jsme si říkali, že peníze z odškodného Filípek má, že mu budeme moct pořídit i bezbariérové bydlení a že se nebudeme muset harcovat hodiny letadlem do Dominikánské republiky, přišla tahle rána. Ale my uděláme vše pro to, aby Filip mohl léčbu podstoupit, ať doma nebo jinde. Rozhodně to nevzdáme,“ dodává odhodlaně paní Němcová.

    Němcovi si poslední čtyři roky prošli peklem. V Cizkrajkově, kde žijí, zažívají dokonce i závist a nenávist od některých sousedů, kteří prý rodině závidí vysoké odškodné. Závistivci už bohužel nevidí realitu, v jaké musí rodina žít. Že se jim během chviličky ze zcela zdravého a veselého kluka stal mrzák. Navíc učitelé, kteří zavinili chlapcův úraz, neměli ani tolik slušnosti, že se dodnes rodičům za tragédii, kterou způsobili svou laxností, ani neomluvili a snad sami mají pocit, že jim bylo ukřivděno.

     
  • Autor: Anavi
    Status: expert

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 22.11.2007 21:06
     

    Dneska jsme o tom mluvili na chatu a máme to tady!

    Týden s miminkem v nemocnici? Připravte si osm set čtyřicet korun

    DNES 15:23

    VÝCHODNÍ ČECHY - Kdyby Jana Karbanová porodila až po Novém roce, zaplatila by nemocnici téměř tisícovku. „Dcerka vážila necelých dvě a půl kila. Pět dní byla v inkubátoru a dva dny ještě na pozorování,“ vypráví.


    Podle nového sazebníku poplatků by si za dvě osoby a sedm dní na lůžku nemocnice účtovala osm set čtyřicet korun.

    Proč? Od prvního ledna totiž bude pobyt rodičky a novorozence zpoplatněn, a to šedesáti korunami za den a osobu.

    „Krátkodobý pobyt v nemocnici díru v rodinném rozpočtu neudělá. Navíc by se při porodu nemělo nic zanedbat. Vedle mě ovšem ležela maminka a její dítě strávilo v inkubátoru dva měsíce. A ta by se asi nedoplatila,“ říká Jana Karbanová.

    Pobyt s novorozencem v porodnici delší než měsíc skutečně není výjimečný. Pokud dítě nemá víc než dvě a půl kilogramu, domů vás nepustí.

    „Už takhle jsem zažila nepříjemnosti, když se doktoři hádali s pacientkami a nechtěli je pustit z nemocnice domů. Když do toho vstoupí peníze, atmosféra ještě zhoustne. Mnozí by si mohli myslet, že na nich chce nemocnice vydělat,“ doplňuje Jana Karbanová.

    Těhotenství zdarma

    Těhotenství jako takové naproti tomu finanční újmu rodině nezpůsobí. Za prohlídku v jeho průběhu se žádný poplatek vybírat nebude.

    „A to je dobře. Jsem rád, když ke mně ženy v těhotenství vůbec na kontrolu přijdou. Vybírání poplatků u těhotných by bylo kontraproduktivní,“ říká Jaroslav Krenčík, gynekolog a porodník z Chlumce nad Cidlinou.

    „Osobně se mi poplatky příliš nezamlouvají a to nemluvím o tom, že jsem zatím žádné instrukce k jejich vybírání nedostal. Vůbec netuším, jak to bude probíhat a čeho se poplatky budou týkat,“ dodává Jaroslav Krenčík.

    Od Nového roku zaplatíme u lékaře od 30 do 90 korun. Nejmenší částku dáme za návštěvu u lékaře (praktického a dětského lékaře, zubaře, gynekologa, ambulantního specialisty, psychologa či logopeda) spojenou s tzv. klinickým vyšetřením a rovněž za každou položku na receptu.

    Šedesát korun budeme muset vytáhnout z kapsy za každý den strávený v nemocnici, LDN, hospici, lázních a ozdravovnách. Na devadesát korun pak vyjde ošetření na pohotovosti.

     
  • Autor: Mona
    Status: expert

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 04.12.2007 09:01
     

    Krásná diskuze na ceskaskola.cz, úryveček:

     

    zvýšení učitelských platů, které i já považuji za nedostatečné, nevyřeší nízkou úroveň znalostí žáků a studentů. Myslím, že je třeba změnit osnovy, které, zvláště na I.stupni, neodpovídají psychologickým zákonitostem, po dětech jsou vyžadovány abstraktní operace, na které jsou připravené až kolem 11.-12.roku (viz článek pana učitele Jana-Michala Mlezivy). Ve školství je třeba přidat peníze celkově - nejen na platy. Zdá se mi mrháním peněz, pokud musím učit angličtinu ve 3.třídě ZŠ v počtu 23 žáků - kde je potom ta proklamovaná komunikační kompetence a mnohé jiné??? S pozdravem, Romana Howe

    P.učitel J. Mleziva: Příčin neutěšivého stavu dnešního školství lze napočítat spoustu. Koneckonců cílem současné školské reformy je ony příčiny odstranit. Jsem však přesvědčen o tom, že hlavní, stěžejní z nich zůstává přehlížena, ba dokonce že nechce být vůbec viděna. Proč? Protože je natolik líbivá, že jsme si na ni po 30 letech docela rádi zvykli. Oč kráčí? O nepřiměřenost požadavků základní školy reálným možnostem dětí, kterou přinesla reforma československého školství v r. 1976. Politická reprezentace tehdy podlehla iluzi, že inteligence děti vyrůstajících v podmínkách socialismu prudce stoupá, a rozhodla, že je proto zapotřebí pozvednout úroveň našich škol. (Předpokládám, že většina signatářů výše zmíněné výzvy získala vzdělání dosud nedotčené úpravami z r. 1976, to jest vlastně „nevalné“ úrovně. I mě to ještě zastihlo.) Jenže tyt nepřiměřené osnovy zavedené této reformou přetrvávají do dneška a jsou také základe m takzvaného RVP.Vzhledem k třem desítkám let, které uplynuly od zavedení výrazných změn v našem školství, označovaných tehdy jako „nová koncepce“, nemají současní rodiče ani učitelé již vesměs žádné potuchy o tom, k jakému poškození vzdělávacího systému došlo. Nechám proto promluvit dvě pamětnice, jednu za 1. stupeň a druhou za 2. stupeň základní školy:

    Nová koncepce pro mě znamenala skutečně šok. Když jsem se dozvěděla, co všechno by měli naši žáci zvládnout, bylo mi nelehko. (A to dvojnásob, protože dcera měla brzy nastoupit do 1. třídy.) Kdo pracoval s dětmi prvního stupně, věděl, o čem a jak přemýšlejí a kam až sahají jejich možnosti. Nová koncepce přirozenost dětí nerespektovala a nedávala jim dostatečný prostor k vlastnímu rozvoji. Největší pozornost směřovala jen k rozumovému poznání prostřednictvím přesných definic a abstraktních pojmů, kterým děti často vůbec nerozuměly. Čas na řádné vysvětlení nebyl. Jinak by se neplnily úkoly předepsané osnovami, a to bylo nepřípustné. I pro nadprůměrně inteligentního žáka byla školní docházka náročná. Což teprve pro děti průměrné či dokonce podprůměrné. Proto byly zřizovány vyrovnávací třídy. Děti ve větší míře navštěvovaly pedagogicko-psychologickou poradnu a mnohé z nich byly přeřazeny do zvláštní školy.
    A jaké byly výsledky nové koncepce? S velkým vynaložením sil se děti naučily velké množství toho, co podle staré koncepce bylo obsahem druhého stupně. Ale k podstatě věcí se nedostaly, ani nemohly. Takže jejich vědomosti plavaly na vodě. Nová koncepce tedy přinesla rozsáhlejší vzdělanostní základ, ale bohužel velmi málo pevný, a za velkou cenu – na straně dětí, učitelů i rodičů.

    Božena Fejtová, bývalá učitelka 1. stupně ZŠ, Ledeč nad Sázavou

    Vzpomínka na novou koncepci zaváděnou před 30 lety mě ještě dnes naplňuje hněvem. Jsem naprosto přesvědčena, že kvalita, jíž naše školství dosahovalo do té doby, silně utrpěla. Každý soudný učitel se tehdy musel chytat za hlavu, jakmile byl obeznámen s obsahem nové koncepce. Těch nesmyslných školení, co jsme museli absolvovat, při nichž nás soudruzi metodici poučovali, jak děti vyučovat po novu. Ani rozumné protiargumenty těch nejlepších z nás nebyly brány v potaz. Vždyť se požadovalo, abychom učili děti něčemu, co je pro ně vzhledem k jejich rozumové vyspělosti jen těžce zvládnutelné anebo mnohdy vůbec nenaučitelné. Nakonec začali být učitelé nuceni plnit nesplnitelné požadavky nových osnov, což děti silně poznamenalo.
    Jako češtinářka velmi trpím tím, že generace vzdělávaná podle nové koncepce tím jednak ztratila příležitost řádně si osvojit pravopis, jednak byla velmi ochuzena o významné momenty k utváření kladného vztahu k českému jazyku i literatuře. Ač jsem se v dalších letech své praxe na základní škole snažila tento nešvar minimalizovat, nebylo v mých silách dát žákům tolik jako za „staré“ koncepce.

    Jaroslava Lebedová, bývalá učitelka českého jazyka a dějepisu, Praha 10

    Možná se někomu nechce věřit, že by se po roce 1989 situace podstatně nezlepšila. V tom případě doporučuji nahlédnout do učebnic pro základní školu a začíst se – nejlépe spolu s dětmi či alespoň dětskýma očima, jde-li to. Pro ilustraci předkládám ukázku z učebnice vlastivědy pro 4. třídu ZŠ. Dětem ve věku 9–10 let je prostřednictvím následujících slov objasňován pojem náboženství:

    „Od nejrůznějších náboženství lidé očekávají, že jim dají odpověď na otázku o tajích lidského údělu, jež vždy hluboce znepokojovala a stále znepokojuje lidské srdce: Co je člověk? Jaký je smysl a cíl utrpení? Jaká je cesta, která vede ke skutečnému štěstí? Co je smrt, poslední soud a odměna, jež má přijít po smrti? A konečně, co je ono poslední a nevyslovitelné tajemství, jež obklopuje naši existenci: odkud pocházíme a kam kráčíme?“

    (Dr. Milan Hronek: Vlastivěda pro 4. roč., PRODOS, Olomouc 1996, str. 67)


    Zajisté nejeden rodič žáka 4. třídy musí po přečtení ukázky zalapat po dechu. Ale jak jsem již výše sdělil, ani současnou reformu školství nepřiměřenost požadavků základní školy nijak nepálí, a tak se staly závazným podkladem pro vypracování školních vzdělávacích programů. Nikdo z mých vysokoškolsky vzdělaných přátel ani čerství absolventi gymnázia, které jsem požádal o posouzení, nově formulované požadavky pro základní vzdělání v celém rozsahu nezvládá. Nebo může být snad deváťák běžně schopen např. charakterizovat příčiny nastolení jednotlivých totalitních systémů v širších ekonomických a politických souvislostech? (U absolventa gymnázia by se to předpokládat dalo.) Jenže vzdělávací tradice trvající od roku 1976 ohled na zákonitosti psychického vývoje žáka nebere.

    Pokud bychom přesto chtěli ve školách respektovat poznatky vývojové psychologie (nebo přinejmenším závěry zdravého selského rozumu), pak by se celý 1. stupeň musel snažit vyvarovat abstraktních operací, neboť do 11 až 12 let věku trvá stádium, kdy je dítě schopno pouze konkrétních operací. Od roku 1976 neměli prvňáci již předmět počty, nýbrž matematiku, a neříkali tedy „5 hrušek bez 2 hrušek jsou 3 hrušky“, ale vyjadřovali se pěkně matematicky „5 hrušek mínus 2 hrušky rovná se 3 hrušky“. Některým dětem tak začal matematický vlak ujíždět velmi záhy. Když jsem začátkem 90. let nastoupil na základní školu a měl za úkol připravit osmáky k přijímacím zkouškám (ZŠ byla ještě osmiletá), s hrůzou jsem zjistil, jak velkou novinu jsem mnohým sdělil: 50 % odpovídá ½ , metr čtvereční není jen nějaké „em na druhou“, ale čtverec o rozměru 1 m aj. Nerespektování přiměřenosti věku představuje pro děti nejen velkou zátěž, ale přímo jim škodí. Je-li na 1. stupni odváděna jejich pozornost od konkrétního světa, který z vlastní přirozenosti chtějí poznávat, do sféry, v níž ztrácí půdu pod nohama, zabraňuje se jim tak ve vybudování si kvalitního základu pro své vzdělávání. Navíc jsou zbavováni motivace k dalšímu učení a pobyt ve škole se jim postupně mění v pouhé přečkávání. (A to se musí někde vykompenzovat.)

    Celá situace se v poslední době ještě zhoršuje, protože na rozdíl od dřívějších generací vyrůstají současné děti pod závalem informací ze všech stran. Na to nejsou připraveni většinou ani učitelé, ani rodiče. Co lze však kdykoli, je jít žákům příkladem a prací na sobě obhajovat smysl vzdělávání. Jakým vzorem je ale pro žáky češtinářka, která prohlašuje, že matematiku a fyziku z duše nenávidí? Jakým vzorem je fyzikář, který ignoruje u žáků chyby v pravopise? Nesdělují svým postojem, že kromě disciplin, jichž jsou reprezentanti, jsou jim ostatní lhostejné? Dítě má ale v základní škole přece poznávat „celý“ svět, je k tomu dokonce nuceno. Je k tomu i vhodně motivováno? Taktéž střední školy promlouvají skrytou mluvou pedagogických postojů. Co třeba problémový student, co s ním? Zatím jsem se setkal na středních školách pouze s jedním univerzálním řešením – vyloučit. To, že problémový žák volá svým chováním o pomoc, není podnětem k pedagogicko-psychologickému řešení přímo na škole. Není tak dáváno studentům najevo, že nejjednodušší cesta k vyřešení problému je problém odsunout a zbavit se jej? Možná i zde můžeme spatřit paralelu s nechutí velké části studentů zabývat se matematikou, která neustále nutí k řešení nových a nových „problémů“.

    Existuje vůbec východisko z této školské šlamastiky? Myslím, že návod lze najít již v díle Komenského. Je tedy nejprve nutné, aby si všichni učitelé plně uvědomili míru své zodpovědnosti za budoucnost každičkého žáka. Pak teprve pocítí, „že jim byl svěřen vznešený úřad, nad nějž nic není pod sluncem většího“, a budou nuceni více se zajímat o osobnost žáka a rozvinout schopnost přiměřeného pedagogického dávkování přímo na základě jeho potřeb. Ač to zní na první pohled podivně, platí, čím mladší dítě, tím větší díl zodpovědnosti. Chyby, jichž se ve výchově a vzdělávání dopouštíme, mohou silně poznamenat dítě na celý jeho další život. „Například učitel nejnižší třídy,“ říká dále J. A. Komenský, „by měl být nad jiné moudřejší a má být také získán za plat nad jiné větší.“ (Zde se objevuje závažná výzva pro vysoké školy připravující budoucí učitele, neboť úroveň stávajícího pedagogického vzdělání považuji za trestuhodnou.) Současně je zapotřebí, aby se povědomí o skutečné zodpovědnosti, kterou učitelé nesou s ohledem na budoucnost dětí jim svěřených, stalo veskrze veřejným, protože zatím se o škodlivosti našich škol moc nehovoří. Na druhé straně musí stát vytvořit učitelům takové podmínky, aby se mohli své zodpovědnosti plně chopit. Jedině člověk patřičně svobodný a plně zodpovědný může řádně vychovávat mladou generaci ke svobodě a zodpovědnosti za sebe a svět kolem. Nynější mládež si nenechá jen tak něco nařizovat, potřebuje cítit sílu osobnosti pedagoga, která vyvěrá z jeho upřímného a nešizeného zájmu o žáky a ze samostatného zodpovědného jednání, neskrývajícího se za povinností plnění osnov či školního vzdělávacího programu.

     

     

     


    Autor: Jiří Gawlas (85.160.88.xxx) Datum: 30. 11. 23:47
    Titulek: Soudruzi opět poučují
    Odebírat reakce:
    Odpovědět
    Každý soudný učitel se tehdy musel chytat za hlavu, jakmile byl obeznámen s obsahem nové koncepce. Těch nesmyslných školení, co jsme museli absolvovat, při nichž nás soudruzi metodici poučovali, jak děti vyučovat po novu.

    Tak především každý soudný učitel z vysoka, ale opravdu z vysoka SERE na všechny koncepce! (Pane Wagnere - prosím nemažte mi to, bez toho to totiž bude mít jiný, slabší význam a vhodnější, slušnější synonymum už nebude výstižné.)

    V každé době zřejmě existují nudící se existence, nejčastěji přicházející odněkud z úřadu, které budou (a zase by bylo příhodné užít nespisovného slova buzerovat...., dobrá, omezím se na slovo poučovat) poučovat učitele o tom, jak děti vyučovat "po novu".

    Normální učitel vypouští z učebnice obtížné texty, sčítání a odčítání formuluje tak, že to pochopí i ten největší....(jak je ta nespisovná čeština výstižná) nechápavec. Proboha - máte přece celou škálu synonym, kterými můžete popsat početní operaci odčítání. Místo mínus můžete u počítadla s kuličkami říct, že je budeme odebírat, krást, likvidovat, ničit, schovávat, pálit, nechat mizet, zakrývat, posouvat, přemisťovat, atd., atd., atd. Pokud Vám přijde do hodiny nějaké pako, které si říká inspektor, ředitel, zástupce, metodik, substance, elixír, pán velkomožný, fürer, či jiné veledůležité hovno a bude bazírovat na slovíčku, aniž by ho zajímalo, zda to žáci chápou, nakopejte ho i za mě. Především Vy máte zodpovědnost za své žáky. Vy je nejlépe znáte a Vy víte, co potřebují, jak na tom jsou, jaké mají pokroky a jak toho docílit. Promiňte mi ty výrazy, ale já se neskutečně rozčílil při čtení Vašeho příspěvku. Ne kvůli Vám, ale kvůli tomu, že jste to popsala pravdivě a skutečně to tak mnohde chodí.

     

     
  • Autor: hespa
    Status: expert

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 06.12.2007 07:58
     
    maoamiga..jpg

    Přišlo mi mailem:

    Toto je jedna z nejfantastičtějších fotografií na světě,
    která kdy existovala. Podařilo se ji zachytit jistému
    americkému fotoreportérovi během operace, když se lékaři
    pokoušeli operovat páteř 23 týdennímu plodu uvnitř
    matčiny dělohy. Fotoreportér tehdy ještě netušil, že to bude
    jedna z nejdůležitějších fotek jeho života, vždyť účelem jeho přítomnosti při
    operaci byla pouze dokumentace operace páteře uvnitř
    dělohy.
    Když
    Paul Harris fotografoval operaci, zvěčnil i moment, kdy
    děťátkovystrčilo svoji malou ručičku a chytilo ruku jeho
    operujícího lékaře.Tato fotka se objevila ve
    většině
    světovych novin a v Irsku se stala "nejsilnější
    vlajkou"
    bojujících proti legalizaci interrupce. Ta maličká ruka, jejíž
    obrázek obletěl svět, patří Samuelu Alexanderovi, který se narodil
    vloni 28. prosince (v době operace byl pouhych 5
    měsíců bříšku své maminky).
    Když
    se nad tím vážněji zamyslíme, pochopíme, že život opravdu
    někdy
    visí
    pouze na vlásku. Lékaři byli přesvědčeni že mimo dělohu by
    nedokázali udržet chlapečka při životě, proto bylo nutné
    uskutečnit zákrok, bez kterého by byl maličký umřel,
    uvnitř matčiny dělohy. Dělohu lékaři zašili, aby
    se děťátko normálně vyvíjelo dál. I proto je tato fotka považována
    za jednu z nejdůsležitějších lékařských fotografií
    současnosti. Je pravděpodobné, že Samuel Alexander Arms si jednou podá
    ruku s profesorem Dr. Brunnerem - tentokrát už mimo dělohu.

     
  • Autor: Evana
    Status:

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 06.12.2007 08:11
     

    Nic zajímavějšího, než je tento článek, jsem v poslední době nečetla.

    Fotografie je opravdu unikátní.

     

     
  • Autor: balanclady
    Status:

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 06.12.2007 16:32
     
    Tak to je tedy něco při pohledu na tento snímek jsem měla mrazení ,ale příjemné.Jak ten život byl úplně bezprostřední a zároveň nádhhheeeerrrrrnnnnný.flower smiley thumbs down
     
  • Autor: Anavi
    Status: expert

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 09.12.2007 23:55
    Hodnocení fotografie "Co jste se kde dočetli zajímavého...": 5
     
    Tak to je skutečně úžasná fotka!!!! thumbs down eye popping smiley
     
  • Autor: Anavi
    Status: expert

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 08.01.2008 17:02
     

    teďka čtu, že se Gott oženil: winking smiley a že se má v létě stát zase otcem

    [azpravy.atlas.cz]

     
  • Autor: Missi
    Status: expert

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 08.01.2008 17:33
     
    Anavi, tak to bude syn na cestěwinking smiley .
     
  • Autor: Anavi
    Status: expert

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 08.01.2008 17:37
     
    Že by to konečně prolomil???? grinning smiley winking smiley
     
  • Autor: Evca
    Status: expert
    www.evciny-stra..

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 08.01.2008 17:57
     
    Pochybuju,kdo umí jen holky,kluka neudělágrinning smiley grinning smiley grinning smiley
     
  • Autor: Mona
    Status: expert

    Re: Co jste se kde dočetli zajímavého...

    Datum: 09.01.2008 09:13
     

    ,,....zváštnost lidské psychiky: velkou biologickou hodnotu má ochranný aparát pro hloubku. U zvířat je cit pro nebezpečí hloubky obecně rozšířen. Podle pokusného zkoumání neskočí kuře po vylíhnutí z výše 20 cm. Dokonce mravenci jsou jím chráněni před úrazem. Zvláštností lidské psychiky je ta skutečnost, že u dítěte tyto pocity chybí. U dětí raného věku je nutné činit neustálá opatření, aby neskočily z okna i ve vysokých poschodí apod.´´

     

    Naprosto známá věc...ale když si to člověk dá takhle do souvislostí, je to zajímavé.

     
Upozornění
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci. přihlášení

Nejste registrovaní?
zaregistrujte se! Nezabere vám to víc jak 20 sekund a získáte množství výhod! registrace
 
 
 
Zajímavé foto
Zajímavé diskuze
Barbra a Daniel

adoptivní děti WEEKu
 
 
 
Příspěvky v diskuzi vyjadřují názory jednotlivých diskutujících. Redakce serveru nemůže ovlivnit jejich obsah.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.



RSS vše - RSS vše - Diskuze - RSS - Co se jinam nehodí (Diskuze)

Přidej na Seznam    
 
(c) 2006-14 Week.cz | Kontakt - Podmínky užívání - Nápověda
 
Tento server používá software Phorum.