Vyzkoušela jsem místní dopravní prostředky a nebyla to zas taková hrůza, jak psali v papírech od cestovky. Nejeli jsme zrovna tím vyfoceným autobusem, to byly dva nabourané odstavené před policejní stanicí, ale jela jsem úplně stejným. Dveře i okna jsou stále dokořán, průvodčí visí na schůdku a nepřetržitě vyvolává jméno cílové stanice, aby nalákal další pasažéry. Autobusy tu jezdily hodně často a taky hodně levně (tyhle nejobyčejnější), do města asi 15 km vzdáleného jsem platila asi 5 kč. Jezdí se tu rychle, stále se předjíždí a kličkuje, a taky stále troubí. Vlak jsme taky využili ten nejlevnější, třetí třídu. Žádná hitparáda to nebyla, ale ještě si pamatuju dřevěné vagony, s nimiž jsme jezdila do školy, takže to pro mě šok nebyl. Taky stále otevřené dveře i okna a vlak skoro pořád houkal. Ono to má svůj smysl, protože u trati se pasou krávy. No a cena ještě nižší než autobus.